Konečně to dokázal! Cítil! Každá buňka jeho těla cítila a on s ní! Dokázal se zpět spojit se svým tělem a ovládat ho!

Když se mu po tak dlouhé době podařilo pohnout rukou, vnímal jemnost povlečení mnohonásobně výrazněji než kdy dřív. Nebylo pochyb, že teplá dlaň, která překryla tu jeho patřila Severusovi. Byl u něj a neopustil ho!
Harry se cítil neskonale vděčný a šťastný, že měl chuť křičet, plakat i tancovat.

Zůstalo však jen u chuti. Svedl dlouhý boj o své vlastní tělo a teď potřeboval odpočinek, aby pak mohl otevřít oči a konečně pohlédnout do těch ónyxových. Aby si vyslechl přednášku o své nezodpovědnosti a jen se se sklopenou hlavou omlouval. Už jen ta představa ho hřála na hrudi.

Severus se s trhnutím probudil, když kolem sebe ucítil pohyb.
Bylo ráno a Dudley se tiše plížil ke dveřím.

„Dobré ráno!“

„P-pane? Ehm dobré ráno, nechtěl jsem vás vzbudit.“

„V pořádku, Dudley.“

Mladík se širokým úsměvem kývl směrem k Harrymu.

„Už má zase normální barvu.“

Severus se rychle podíval na Harryho a... opravdu! Měl opět růžové tváře a celkově působil zdravým dojmem, pokud by tedy nebylo té pohublosti. Zkontroloval teplotu a horečka zmizela. Teď měl i chladný profesor lektvarů úsměv na tváři.

„Chcete kafe? Sice ho neumím tak, jako Harry, ale pít se to snad dá.“

Dudley měl evidentně dobrou náladu a dny strávené se Severusem ho přece jen s profesorem sblížily. Možná se tvářil jako morous, ale v jádru to byl jistě hodný muž. Proč by se jinak o něj postaral a pečoval i o Harryho?

„Dám si. Pochybuji, že to bude horší než utrejchy, které vaří studenti v mých hodinách.“

Dudley zmizel na chodbě a Severus se otočil zpět na Harryho. Hoch vypadal, že jen klidně spí a Snape se na něj nemohl vynadívat.  Všechen jeho vztek byl zapomenut, teď cítil jen a pouze úlevu a neskutečné štěstí. Nahnul se a jemně mladíka políbil na čelo, než se zvedl a odešel za Dudleym.

Nechtěl Dudleyho urazit, ale jednalo se jednoznačně o nejhorší kafe jaké kdy pil. Musel však ocenit snahu. Téměř ze dne na den mladík opustil svůj starý život a stal se součástí toho Harryho. Snažil se přizpůsobit, ptal se a získával informace, které mu byly celý život odepírány. Když si to Severus dal dohromady, nemohl jeho kávu shodit a říct mu, že stojí za starou bačkoru. Ale byla to břečka a uznával to i sám Dudley.

„Je to hrozný...Brrr. Nikdy jsem si kafe nevařil. Asi se budu muset zeptat Harryho jak to dělá.“

„To je Harryho kafe tak dobré? Zatím jsem neměl tu čest ho ochutnat.“

„Dobré? Je naprosto boží! Mamka ho dělala v kávovaru a dalo se pít, ale na Harryho stejně nikdy nemělo. Rodiče by to nepřiznali, ale vždycky se na jeho kafe těšili.“

„Tak to budu muset Harrymu říct, ať mi udělá kafe. Zatím jsem dostal jen čaj.“

Popíjeli onu hnusnou napodobeninu kávy, když je vyrušila rána, která se ozvala v prvním poschodí.

Oba dva jako jeden muž vystřelili od stolu a rozběhli se k Harryho pokoji.