Na to, že ho čekal život v komnatách Severuse Snapea byl Harry nezvykle klidný. Dokonce by se dalo říct, že měl velice dobrou náladu. Možná to bylo tím, že podvědomě věděl, že se po dlouhé době vyspí v bezpečí? Nebo za to mohl Albusův káravý a zároveň pobavený pohled, když od něj odcházel? Musel se uchechtnout. Rozhodně neříká řediteli školy Albi nebo Albusku či jinak šíleně. 

Po jednom jejich společném výletě, který Harryho vyčerpal po všech stránkách, zůstal Brumbál až do rána u jeho postele. Když další den probírali co vše se předešlého dne stalo, zmínil se Albus s pobavením, že mu Harry ve spánku říkal Albi. Hoch se tenkrát cítil strašně trapně a obával se, že je konec jejich přátelství již v zárodku. Naštěstí Brumbál je inteligentní muž, takže chápal, že Harry mu rozhodně nemá v plánu říkat nějakými zajímavými jmény. 

Od té doby uplynuly už téměř dva roky a na toto téma spolu několikrát mluvili a Harry zjistil, že tak může zcela neškodně Albuse pozlobit, ale nevyužíval toho. Pro něj byla jakákoliv zdrobnělina projevem náklonnosti. Věřil, že taková slova lidé používají, když jim na tom druhém záleží. Proto to od té doby vyslovil jen dvakrát. Když mu Albus zachránil život a teď. Pokaždé se setkal pouze s káravý pohledem a dál to neprobírali. 

Ale vraťme se do přítomnosti a nechme minulost minulostí. 

Žije. První noc ve Snapeově bytě a Harry přežil. Nejen to. Po dost dlouhé době se pořádně vyspal, bez výletů, bez nočních můr a beze strachu. Ano, bál se. Od chvíle, kdy mu Brumbál oznámil, že je na hradě nebezpečí, nedokázal klidně spát. Nikdo se mu taky nemohl divit. Za svůj krátký život zjistil, že by neměl věřit vůbec nikomu a tak se musel spoléhat pouze na sebe a svou hůlku. 

Nevěděl, jak si Snape představuje jejich soužití, zda mu má hlásit kdy odchází nebo tak něco. Opatrně a ve vší tichosti nakoukl do obývacího pokoje, ale Snapea nikde neviděl. Rozhodně neměl v plánu šmejdit a hledat ho, nedejbože klepat na dveře jeho ložnice, takže se rychle stáhl do svého pokoje. Popadl brašnu, neviditelný plášť a letaxoval se do Komnaty nejvyšší potřeby. 

Do Velké síně dorazil mezi prvními a byl rád, že u jejich stolu našel jen Hermionu. Po včerejšku neměl náladu potkat Rona a řešit jeho uraženost. Ona, díky své inteligenci, chápala Brumbálovy pohnutky a nic Harrymu nezazlívala. 

Jeho úžasný spolubydlící dorazil sotva o tři minuty později. Harry si všiml zamračeného pohledu, který Snape vyslal jeho směrem. Neviděl již, jak se zamračení změnilo v zamyšlenost. V tu chvíli se do Velké síně přitížilo hejno sov a každá upustila dopis či noviny. I Harry dostal svůj výtisk Denního věštce. Chvíli jen listoval a vzápětí výrazně zbledl. 

Další bývalý Smrtijed zavražděn 

Nepotřeboval si číst podrobnosti, scénář býval vždy stejný. Některý ze Smrtijedů, kteří se odmítli znovu přidat na stranu zla, byl nalezen a umučen k smrti. Zavřel oči a zhluboka se nadechl než se znovu podíval do novin na jméno.

Daniel Bowel. Žaludek se mu sevřel a ruce se začaly třást. Pohledem vyhledal Albuse. Díval se přímo na něj a lehce přikývl. Harry si složil noviny do brašny a s vykoktanou omluvou se vyřítil z Velké síně. Slzy bezmoci ho štípaly v očích a nohy měl jako z rosolu. Bez zaváhání zalezl do první prázdné učebny a posadil se. Potřeboval se uklidnit, aby byl schopen normálně fungovat. Nepochyboval, že ho Brumbál vyhledá a domluví se na dalším postupu.