Vůbec tomu nerozuměl. Už přece musel nabrat dost sil, tak proč se jeho vědomí stále nevrací? Proč setrvává u Voldemorta a musí být přítomen všemu co ten hadí ksicht provádí?

Už to byl týden, co odtud dostal Dudleyho. Mohl se pohybovat pouze ve Voldemortově přítomnosti a když se pokusil vzdálit, jeho vědomí se vrátilo zpět vedle Pána zla.

Začínal být zoufalý. Věděl, že dlouhodobé odloučení od těla může mít nevratné následky a skončit smrtí.

Mělo to však jedno malé, nepatrné plus. Měl neustálý přehled o dění v sídle Malfoyových a tak mohl plánovat další a další postupy. Pokud se však někdy vrátí do svého těla, jinak jsou jeho plány zcela zbytečné.

„Můj pane.“

„Co je?!“

Voldemort byl od Dudleyho zmizení stále nevrlý a občas metal bezdůvodné kletby.

„Na ulici, kde jsme chytli toho mudlu se dnes ukázal Brumbál. Sledovali jsme ho a vstoupil do několika domů. Pak zmizel.“

„Ztratil? Browne neexistuje možnost, aby někdo zmizel! Crucio!“

Harry Smrtijedův křik téměř nevnímal a horečnatě přemýšlel nad novou informací. Je jisté, že Brumbál byl navštívit Dursleyovy což znamená, že je Dudley jistě v bezpečí. A že zmizel? To Harryho netrápilo. Albus dokázal cestovat stejně jako Harry.

„Nicolasi!“

Harry vyjeveně zíral na příchozího. Poprvé ho viděl bez zakrytého obličeje ať už kápí či maskou, ale... ta podoba byla naprosto neuvěřitelná! Nicolas vypadal na chlup stejně jako Voldemort v dobách studia.

„Můj pane.“

„Nicolasi pověz mi, jaké máš informace z Bradavic? Jak se daří Harrymu Potterovi?“

„Můj pane, podle našich zdrojů je nemocný. Brumbál ho omluvil z vyučování a stará se o jeho zdraví ve svých komnatách.“

„A co Snape?“

„Nedělá nic, co by nedělal i dříve.“

„Ten kluk mi nedá spát. Z nějakého neznámého důvodu moje magie slábne a v posledních dnech čím dál více. Jako by ji ze mě někdo vysával. Musí za tím stát Potter!“

„Můj pane, jaké jsou vaše rozkazy?“

„Postupujme podle plánu. Pak obsadíme Bradavice a zabijeme každého, kdo se nám postaví do cesty.“

„Ano, pane.“

Nicolas čekal na svolení odejít, ale Voldemort ho ještě nehodlal odeslat pryč.

„Pověz, jak se má matka?“

V očích se mu při té otázce nebezpečně zablesklo.

„Nevím, pane.“

„Měl by jsi ji navštívit, Nicolasi a vzkázat jí, že otec na ni stále čeká.“

„P-pane?“

Nicolas vzhlédl a vyděšeně se díval na svého pána.

„Snad se nebojíš, Nicolasi? Tvá matka se postavila na špatnou stranu, ale nikdy není pozdě ji změnit. Nebylo by skvělé, kdybychom byli konečně rodina?“

Ve Voldemortově hlase zněl výsměch a faleš. On po rodině netoužil, chtěl jen a pouze moc.

„Teď jdi a nezklam mě, stejně jako má dcera.“

Harry opět zůstal v místnosti jen s Voldemortem a pomalu zpracovával co právě slyšel.

Voldemort měl dceru? A Nicolas byl její syn tudíž Voldemortův vnuk. Tak proto ta podoba, proto se stal jeho pravou rukou.

Pochyboval, že tohle Brumbál nebo Severus ví.
Při myšlence na Severuse se zachmuřil. Jak se má a jak moc se zlobí? Má o něj obavy?

Teď by si nepřál nic jiného, než být zpět ve sklepení. Ať na něj profesor křičí, nadává mu, ale ať je u něj.