Harry vztekle pochodoval po svém pokoji. Nejenže ho sledoval, ještě mu lhal do očí! Copak za tu dobu nezjistil, že Harry cítí magii? Věděl o něm už na cestě od Bradavic a poznal i detekční kouzla, která vysílal, když zmizel pod pláštěm!

Teď byla otázka, kdo měl tohle na svědomí? Šel za ním Severus ze své vůle nebo se domluvil s Albusem a ten i přes Harryho žádost, sdělil Severusovi informace o jeho plánech?

Nejprve chtěl mlčet, ale rozmyslel si to. Tohle si bude muset se Severusem vyjasnit jednou provždy. On si nehraje na žádného hrdinu, jen chce ochránit lidi kolem sebe. Chtěl ochránit Severuse! Copak to nechápe? Ne, nemůže to chápat, když neví jak moc na něm Harrymu záleží.

Slyšel jak zahučel krb a Severus přešel do kuchyně. Nezaváhal, teď na to nebyl čas.

„Můžu s váma mluvit?“

Severus vypadal naprosto v klidu a vyrovnaně, přestože uvnitř něj to vřelo.

„Jistě.“

Harry udělal dva kroky blíž k Severusovi a profesor věděl, že jeho lež byla prozrazena.

„Čí to byl nápad?“

„Nějak nerozumím, o čem mluvíš?“

„U Merlina! Nedělejte ze sebe blbce! Opravdu si myslíte, že když jdu za věrným Smrtijedem, tak si nekontroluju své okolí? Věděl jsem o vás už od hradu i o vašich kouzlech, když jsem se skryl pod pláštěm! Chci vědět čí to byl nápad?!“

Harry byl vskutku naštvaný a v tuhle chvíli mu bylo jedno co Severusovi řekne. Chtěl vysvětlení a to rychle!

„Můj.“

„Co si ksakru myslíte, že děláte?“

Severus začínal být taky rozčilený. Nelíbilo se mu, že na to Harry přišel a jeho rozzuřený postoj se mu nezamlouval.

„Snažím se zajistit tvoji bezpečnost!“
„Nic takového nepotřebuju! A už vůbec ne od tebe! Nehodlám tě zase někde sbírat ze země a modlit se, abys byl naživu!“

Ani jeden si nevšiml, že Harry začal Snapeovi tykat, jen na sebe zlostně zahlíželi.

„Taková věc se při mé práci může stát kdykoliv! To není důvod k tomu, aby ses vystavoval nebezpečí! Jsi jediný, kdo může Pána zla zastavit, nemůžeš si dělat co chceš!“

„Právě to, že se to může stát je důvod!“

„To je pěkně blbý důvod!“

„Přestaň zkoumat moje důvody a nepleť se mi do cesty! Nehodlám čekat až tě příště někdo zabije!“

„Krucinál na mě přece nezáleží!“

„Ale záleží! Mě na tobě záleží a proto se drž stranou!“

„Proč se u Merlina pořád staráš o mě? Proč-“

„Protože tě miluju!“

Do té chvíle na sebe křičeli, ale po téhle větě veškerý křik ustal. V místnosti bylo slyšet pouze praskání ohně plápolajícího v krbu.

Zatímco Severus vstřebával význam Harryho slov, mladík se tvářil vyděšeně a chystal se vycouvat do svého pokoje.

Profesor mu to nedovolil. Rychlým krokem překonal vzdálenost, která je dělila a bez sebemenšího zaváhání popadl Harryho tvář do dlaní a políbil ho.

Harry zalapal po dechu. Nejen Severusovým nečekaným činem, ale především kvůli bouři pocitů, jenž ho zaplavily.

Celým tělem mu projela vlna mravenčení a nohy mu zrosolovatěly. Srdce se chystalo vyskočit z hrudi na vlastní kůži konečně poznal i ony pověstné motýli v břiše.
Stále cítil sametově hebké rty na těch svých a automaticky jim vyšel vstříc.