Nikdy nebyl zbabělec, ale uvědomoval si veškerá rizika spojená s jeho plánem. Pokud selže, všechno se změní a Voldemort ovládne celý svět. Proto teď, chvíli před začátkem svého prvního tréninku pociťoval nesmírné množství strachu. Musí se velmi rychle naučit posílat své vědomí pryč a plně ho ovládat.
  Nejprve se bude pohybovat po hradu a pak začne rozšiřovat své okolí. Jestliže vše půjde podle plánu, dokáže se dostat až k Voldemortovi a zjistit tak informace, které poté využije proti němu. Nesmí zapomínat také na tu část, kdy si bude muset označit Nicolasovo Znamení zla, aby byl přítomen při všech důležitých jednáních i soukromých rozhovorech.

„Jsi připraven, Harry?“

Mladík stočil zrak ke svému pokoji a pohledem na spícího Severuse se ujistil ve svém rozhodnutí. Pouze přikývl a natáhl se pro Morrisův dryák, který by ho měl uvést do správného rozpoložení.

Trvalo jen chvíli, než než zapůsobil a Harry zavřel oči pln soustředění. Dlouho se nic nedělo, ale pak ucítil ten známý pocit hodně rychlého kolotoče. Jakmile se vše uklidnilo, otevřel oči a ke své radosti se díval na sebe samého a Brumbála se zachmuřeným výrazem.

Znovu se začal soustředit a celou svou myslí se upínal ke sborovně. Vzápětí se vše rychle roztočilo a stál uprostřed sborovny.

„Naprosto rozumím Albusově opatrnosti. V poslední době se vyhýbá rozhovorům na jakékoliv téma, které se netýká vyučování.“

„Stále tomu nemohu uvěřit, Minervo. Jsme zde abychom studenty chránili. Nejprve pan Weasley a teď i Rolanda! Dějí se zde hrozné věci.“

„Rolanda byla pod vlivem kletby Imperius, přesto je to děsivé. Nám nezbývá než dál chránit studenty a věřit řediteli a Potterovi.“

„Je tedy pravda co povídá? Že jen Harry Potter může zabít Toho-jehož-jméno-nesmíme-vyslovit?“

„Nevím, Filiusi. Ale Albus Brumbál Harrymu věří a budu mu proto věřit i já. Musíme však být opatrní, může zde být mnohem více špehů. Jak se zdá Vy-víte-kdo má opravdu dlouhé prsty.“

„Tak teď důvěřujme těm dvěma a doufejme.“

Harry se rozhodl vydat zpět. Na první pokus to nebylo špatné. Točení už téměř nevnímal, avšak v okamžik, kdy se jeho vědomí vrátilo do těla, ho zachvátila příšerná bolest hlavy. Silou vůle se držel, aby nevykřikl a skoro nevnímal, jak na něj Albus mluví. Po chvíli, která se zdála být nekonečně dlouhou, začala bolest konečně ustupovat.

„Kruci!“

„Co se stalo, Harry?“

„To nevím, asi nějaký vedlejší jev.“

Neodvažoval se otevřít oči, bál se dalšího návalu bolesti. Ale stálo to za to.

„Byl jsem ve sborovně. A už vím, že profesorka McGonagallová a profesor Kratiknot jsou pořád na naší straně.“

„Tomu nerozumím, Harry.“

„Dostal jsem se do sborovny zrovna ve chvíli, kdy spolu mluvili o situaci na hradě. Jak to vypadá, stojí za tebou.“

Informaci, že zmiňovali i jeho jméno Harry zatajil. Nebyla důležitá, tedy ne pro Albuse. Pro Harryho to byl jen další důvod proč se hnát kupředu.

Kdyby mladík býval otevřel oči viděl by Severuse, který sedí na posteli a se zamračeným výrazem sleduje dění v obývacím pokoji.