Dny míjely dál a zdálo se, že je vše při starém. Harry poctivě trénoval s Albusem a Severus dohlížel na jeho bezpečí uvnitř hradu.

Ovšem zdání klame. Spousta věcí se změnila. Mladík trénoval usilovněji než kdy dřív a ani Albus změnu jeho chování nedokázal zcela pochopit. Severus v soukromí Harryho už naprosto běžně oslovoval křestním jménem a téměř každý večer spolu sedávali u čaje a mluvili o všech možnostech Harryho magie. Občas zabrousili i na jiná témata, ale stále se drželi na neutrální půdě. Dalo by se říci, že se oba vyhýbali jakémukoliv bližšímu kontaktu, jako by tušili co by se mohlo stát. K onomu večeru se ani jeden z nich nevracel a možná to bylo nejrozumnější řešení.

Toho rána se Harry nepohodl s Albusem a měl opravdu vztek. Nechtěl pořád jen čekat jak se bude situace s Voldemortem vyvíjet dál. Chtěl začít něco dělat a konečně ukončit celou tuhle válku. Pořád četl v novinách o dalších a dalších obětech, každou chvíli trnul hrůzou, jestli se Severus vrátí ze schůze a hlavně si přál opět žít.

Možná právě proto, že v něm vše vřelo, ztratil na ostražitosti. Zrovna vcházel do Vstupní síně, když na něj zavolal známý hlas.

„Harry, pozor!“

Rychle se otočil, ale kouzlo ho stejně odhodilo. Narazil do zdi a tělem mu projela ostrá bolest. Asi si zlomil žebra nebo minimálně narazil. Ze schodů se k němu hnala Hermiona a Neville. On však měl oči jen pro svého protivníka. Nevěřícně zíral do vzteklé tváře Rona Weasleyho. Namáhavě se postavil a v mžiku měl hůlku v pohotovostní poloze. Stále však nemohl uvěřit svým očím.

„To si s tebou vyřídím!“

Harry nechápal, kde se v jeho kamarádovi bere tolik vzteku nejen vůči němu, ale i proti Hermioně, která Harryho varovala.

„Co blbneš, Rone?!“

Rusovlasý mladík se zachechtal a obrátil svou pozornost zpět na Harryho.

„Co blbnu? Jen chci zbavit svět ubožáka jako jsi ty! Chudáčka Harryho Pottera, kterému Pán zla zabil stejně ubohé rodiče jako je on sám. Snad sis nemyslel, že jsem se s tebou celé ty roky bavil pro tvé skvělé vlastnosti? Jsi ještě blbější, než jsem si myslel!“

Harryho fyzická bolest ustoupila té, která se mu rozlévala uvnitř těla a pomalu ho trhala na kusy. Koutkem oka zaregistroval, jak Neville někam odběhl a Hermiona zamířila k nim. Ne, nehodlal Ronovi dovolit, aby jí jakkoliv ublížil!

Aniž by přemýšlel nad svým jednáním, vztyčil kolem něj a a Rona slabou bariéru, která Hermioně zabránila se k nim přiblížit. Těch pár vteřin ho připravilo o možnost obrany a další zaklínadlo ho zasáhlo. Před očima měl mžitky, ale postavil se a odrážel jednu kletbu za druhou. Používal jen štítové kouzlo, aby Rona nezranil, ale nevěděl jak dlouho takhle vydrží.  Mohlo se stát, že se uvolní část magie z druhého jádra a tím by Rona dokázal i zabít.

„Na víc se nemůžeš, Pottere? To tě toho Brumbál asi moc nenaučil. Tak už zhebni stejně jako tvoje mudlovská matka. Obyčejná mudlovská šmejdka!“

Harry málem nestihl odrazit smrtící kletbu pod tíhou Ronových slov. Kde jsou všichni profesoři, když je potřebuje? Odpověď byla jednoduchá. Téměř celá škola byla v Prasinkách.