Harry seděl naproti řediteli a jeho myšlenky zalétly do mudlovského světa. Dál by všechno, za jeden z těch energetických nápojů, které si Dudley potají kupoval. Ten by ho možná dokázal povzbudit a probrat. Měl za sebou těžkou noc, kdy se minimálně desetkrát vzbudil.

„Severus by měl dorazit po snídani. Musíme vymyslet jak ho ochránit před Voldemortem.“

Harry hlasitě zazíval a protáhl se, aby se alespoň trochu vzpamatoval.

„Víš, že nejlepší by bylo svázání. Pochybuju, že by byla nějaká jiná možnost.“

„Nezapomínej, že s tím musí Severus souhlasit. A jak ho znám, nebude to tak jednoduché. Nebude chtít, aby ho chránil student a už vůbec ne Harry Potter.“

„To je jeho problém. Je to paličatý mezek a myslí si, že všichni studenti jsou k ničemu.“

„To si nemyslím. Minimálně o tobě má již úplně jiné mínění a to ještě netuší co všechno dokážeš.“

„Někdy jsi tak optimistický až mě to děsí.“

„Budu to brát jako poklonu, Harry. A už mám i plán, jak našeho profesora lektvarů přesvědčit. A co ty? Už jsi zjistil, proč je pro tebe tak důležité ochránit jeho život?“

Mladík zčervenal, cítil jak mu buší srdce a v mysli mu opět vytanula vzpomínka na Snapea v županu.

„Ne. A ani to nechci nijak zkoumat. Jaký máš plán?“

Než stihl Brumbál odpovědět, ozvalo se zaklepání a vstoupil profesor lektvarů. Harry tiše zamumlal něco jako pozdrav a raději se zaujetím pozoroval modrou oblohu za okny ředitelny. Příliš nevnímal o čem se Albus se Snapem baví a raději se soustředil na své splašené srdce.

„... nejlepší by bylo, kdyby jsi dnes večer šel s námi a viděl na vlastní oči jak svázání funguje.“

Harry se probral a v němém úžasu zíral na ředitele školy.

„Měli jsme -“

„Já vím, Harry. Myslím, že v tomto nám Severusova přítomnost nijak vadit nebude a po tréninku můžeme udělat zkoušku se svázáním.“

„A-ale... Naposledy...“

Harrymu přejel mráz po zádech, když si vzpomněl na jejich poslední trénink. Použil moc síly a kdyby to nebyl Brumbál, proti komu stál, zřejmě by svého protivníka zabil. Místo kam se přesouvali na trénink bylo po jeho útoku naprosto zdemolované. A Albus chce takovému nebezpečí vystavit Snapea!

„Pokud na tom trváte, řediteli. Přijdu tedy v osm hodin.“

Severus se beze slova zvedl a odešel z ředitelny. Albus a Harry opět osaměli.

„Albusi! Vždyť to je nebezpečné! Minule to nedopadlo špatně jenom proto, že jsem stál proti tobě. Ale zničil jsem všechno kolem, to ho chceš vystavit takovému riziku?!“

„Víš Harry, něco mi říká, že právě Severusova přítomnost by mohla být tím, co tě naučí odhadovat svou sílu.“

„Proč? Proč by mě tohle mělo zabrzdit!?“

„Protože máš Severuse rád.“

Harry několikrát naprázdno otevřel a zase zavřel ústa a pak klesl zpět do křesla. Ani si nevšiml, že se předtím postavil.

„To ne-“

„To není pravda? Znám tě dost dobře, Harry. Jediné, kdy vždy ztratíš hlavu a chováš se jako neřízená střela, je když jde o lidi, které máš rád. Časem si to ty sám uvědomíš. Měl bys jít, není dobrý nápad, abys přišel pozdě na vyučování.“

Harry vystřelil ke krbu jako raketa, ale v uších mu stále zněla Brumbálova slova. Je to možné? Je možné, aby měl rád profesora lektvarů, kterého téměř celá škola nenávidí? Byl zmatený a věděl, že se toho hned tak nezbaví.