„Co to mělo znamenat?“

„Tobě to snad přijde v pořádku, že se chce nechat zbytečně zabít? “

„Ty moc dobře víš o čem mluvím, Harry. Chápu, že se snažíš zachránit každý lidský život, ale je to opravdu dlouho, kdy jsi takto zuřil.“

Harry si povzdechl a zavřel oči.

„J-já nevím. Prostě jsem měl pocit, že bych měl ze Snapea vymlátit ty jeho blbé nápady. Vždyť po válce by konečně mohl žít jako normální člověk! Založit rodinu, nemuset se bát o život. Měl by to vlastně jako odměnu za všechno co do teď udělal.“

„Máš pravdu. Ale je v tom ještě něco, že ano?“

Znal ho. Věděl lépe než kdokoliv jiný, že Harry se řídí spíše srdcem, než rozumem.

„Mám strach.“

„Strach?“

„Nemůžu nikomu věřit, nemám už žádné přátele. Jen tebe a ... Snapea. Když zemřete, zůstanu úplně sám a nedokážu Voldemorta zastavit. A zemře spousta lidí mou vinou a já...“

„Považuješ Severuse za přítele?“

„Ehm... Asi? Nevím. Je člověk, kterému věřím, ale jestli je přítel? Jestli je přítel člověk, na kterého se můžu v nouzi spolehnout, tak ho asi považuji za přítele.“

„Harry, Severus neměl lehký život a to vše ho dovedlo k tomu, jaký nyní je. Nikoho si k sobě nepustí a sám sobě namlouvá, že nepotřebuje přátele. Ale vím, že je to dobrý člověk a jsem si zcela jist, že ho tvé chování vykolejilo. Celé ty roky spolu bojujete a ty pak náhle projevíš obavy o jeho život. Možná je to naopak, nepotřebuješ ty jeho, ale on tebe.“

„Cože?“

„Myslím, že i profesor Snape potřebuje poznat přátelství. To ovšem neznamená, že je v pořádku, abys na něj křičel a choval se k němu neuctivě. Takže než budeme řešit co dále, nejprve se omluvíš.“

„To myslíš vážně?“

„Ano, naprosto.“

Mladík se tvářil zkroušeně, ale věděl, že má Albus pravdu.

„Asi jsem to fakt přehnal, že?“

„Budu velmi překvapen, pokud to Severus přejde beze slov. “

„Stejně zůstává problém co s tímhle uděláme. Ať se mu to líbí nebo ne, nemůže se dál vystavovat nebezpečí.“

„Pokud jsem to správně pochopil, tak Severusovi nehrozí nebezpečí dokud mě nezabije. Je to tak?“

„Ano. “
Brumbál se zamyšleně zadíval je krbu. Měl pocit, že opravdu stárne rychleji než by v tuhle chvíli potřeboval. S povzdechem otočil svou pozornost zpět k Harrymu.

„Na tohle je třeba, abychom společně našli řešení, takže dokud si to neurovnáte mezi sebou zřejmě na nic nepřijdeme.“

Harry to tušil. Předpokládal, že Albus řekne něco takového. Nebude to odkládat, čím dříve to bude mít za sebou, tím lépe.

„Dobře. Půjdu.“

„Pošli mi vzkaz, jak to dopadlo ať se můžeme znovu sejít. Všichni a v klidu.“

Mladík se zatvářil pochybovačně, ale přikývl a vydal se pryč z Brumbálovy pracovny. Ředitel školy se i přes závažnost situace mírně usmíval. Možná se hluboce mýlil, když se domníval, že si k sobě nedokážou najít cestu.