Voldemort plánuje vaši smrt.

Severus měl problém pochopit význam té věty. Nebo spíše se jeho nitro odmítalo smířit s realitou tak, jak mu ji podal mladík vedle něj. Už konečně poznal tu další emoci, kterou v Potterových očích viděl. Byly to obavy. Stejným pohledem na něj shlížel i ředitel Bradavic. Od doby, kdy zemřela jeho matka a přestal se bavit s Lily, se na něj takto nikdo nedíval. U Brumbála to chápal, ale Potter?

„Jak?“

To bylo jediné co ze sebe dokázal dostat.

„Voldemort si není zcela jistý vaší loajalitou. Jakmile byste zabil ředitele, odstranil by vás. V tu chvíli už nebude potřebovat špeha.  Nicolas, tak se jmenuje člověk, který má na  starosti získávání lidí uvnitř Bradavic a který by vás měl po smrti nahradit.“

Takže Nicolas? Měl to tušit, obzvláště po tom, jak se mu ten mladík snažil vetřít do přízně. Na situaci to však nic nemění. Celou dobu si byl jist tím, že tuhle válku nepřežije. Teď alespoň ví, kdy zemře.

„Pro mě se nic nemění.“

Než stihl Brumbál cokoliv říct, slova se okamžitě ujal Harry a ani náhodou nemluvil klidně.

„Tím myslíte co? Že se dobrovolně necháte zabít aniž by to bylo nutné? Jste snad cvok, Snape?!“

„Harry! Ještě pořád je to tvůj profesor!“

„To mi je fuk! Řekněte mi, to si fakt nevážíte života? Když tak toužíte zemřít, tak proč celou tu dobu jste špeh? To vám může být výsledek války u zadku, ne? Víte kolik lidí tam venku by si přálo alespoň hodinu navíc? Chtěl jsem po Albusovi, aby vám řekl pravdu právě proto abyste nezemřel! Ale vy si chcete klidně nakráčet na smrt! To nemáte nic na čem vám ksakru záleží?! Jste kretén, Snape!“

„To stačí Harry! Okamžitě se posaď a mlč!“

Věděl, že to přehnal, ale bylo mu to jedno. Teď cítil neskutečný vztek. Chtěl Snapea zachránit, i když vlastně nevěděl proč.

„Jdu do pokoje!“

„Ne! Okamžitě si sedni! V tomhle stavu nikam nejdeš!“

„Potter ať se tady uklidní, já odcházím.“

Snape ani nečekal na svolení, jednoduše se zvedl a odešel. Jakmile se dostal dostatečně daleko od ředitelny opřel se o stěnu a povzdechl si. Bylo to zvláštní, ale vůbec se na Pottera nezlobil. V tu chvíli, kdy na něj ten spratek křičel se najednou cítil dobře. Ten pocit, že někomu opravdu záleží na jeho životě, že mu prozradil něco tak tajného, jen aby ho ochránil... . Najednou si uvědomil, že za těch posledních pár dní se začal opět cítit jako člověk a ne jen jako prázdný stroj.
Ale proč? Proč zrovna Potter usiluje o jeho přežití? Proč o něj má upřímný strach a jeho prohlášení ho doopravdy rozzuřilo? Domníval se, že svým chováním od sebe všechny odehnal, tak proč se mu Harry Potter přibližuje blíž než kdokoliv jiný za ty dlouhé roky? Nikdo jiný se o to ani nesnažil.
Odlepil se od stěny a vydal se do sklepení. Bude si muset s Harrym promluvit a taky vyřešit tuhle situaci s Brumbálem.
Ne, on nehodlá jen tak zemřít. Chce vidět, jak Harry Potter zbaví svět zla a porazí Voldemorta.