,Oznamte členům řádu, že dnes bude schůze. Dohlédněte na Pottera!'

Severus Snape zuřil. Možná mnohem více než naštvaný měl strach, ale tuto variantu si nepřipouštěl. Členy řádu už kontaktoval, ale problém mu dělal Potter. Jak na něj měl dávat pozor, když ten zatracený kluk nikde není? Na hodinách nebyl a přestože Severus prošel snad každý kout bradavického hradu, nikde mladíka nenašel. Začínal být zoufalý a smiřoval se s tím, že bude muset Brumbálovi poslat Patrona, aby mu oznámil, že Potter zmizel.

S touto myšlenkou vyšel z knihovny, ale za rohem zaslechl něčí křik. Byl pevně rozhodnut dotyčné studenty řádně potrestat, ovšem pouze do té chvíle, než se do hádky zaposlouchal.

,,To nemyslíš vážně, Rone?!“

,,Jo myslím! Je to stejný spratek jako třeba Malfoy! Skončil jsem s ním!“

,,Je to náš kamarád! Zrovna teď musíme stát po jeho boku!“

,,Vážně? A co z toho máme? Za celou dobu pro nás nic neudělal, jsou s ním samý problémy!“

,,Mluvíš hlouposti, Rone!“

,,Já? Vzpamatuj se Hermiono! Vždyť je pořád s Brumbálem! Už u něj i bydlí! Tomu říkáš kamarád? Kdo ví, kde je, když nedošel na ošetřovnu! A já ho fakt hledat nebudu!“

,,Nechovej se jako blbec, Ronalde! Samozřejmě, že je pořád s Brumbálem! Vždyť se musí naučit jak porazit Voldemorta! A třeba si šel jen lehnout.“

Grangerová zněla značně zoufale a Severus mohl jen odhadovat jak se asi cítí. Každopádně si vždy myslel, že Weasley, Potter a Grangerová jsou nerozlučná trojka, ale jak se zdálo, mýlil se.

,,Jak myslíš Hermiono. Nemá proti Ty-víš-komu žádnou šanci. Měla by sis včas vybrat stranu na které budeš.“

Severus slyšel rychle se vzdalující kroky a vzápětí tiché vzlyky. Neměl chuť se střetnout s ubrečenou studentkou, proto se vydal na druhou stranu, přestože se jednalo o mnohem delší trasu. Chtěl Brumbálovi v soukromí poslat zprávu, takže se musel rychle dostat do sklepení. Náhle si uvědomil svou vlastní hloupost.

,A třeba si šel jen lehnout!'

No jistě! Prošel celý hrad, ale do sklepení se nepodíval! Pokud sám Potter věděl, že nemá navštěvovat ošetřovnu, bylo pravděpodobné, že se ukryl do svého pokoje. Severus byl naštvaný sám na sebe. Jak je možné, že ho ta nejjednodušší a nejpravděpodobnější věc vůbec nenapadla? Zajisté s tím neměl nic společného strach, který cítil, když Pottera nikde nenašel a kdy si představoval nejhorší možné scénáře. Ne, tím to určitě nebylo!

Do svého bytu vpadl jako tajfun a aniž by se zatěžoval klepáním, otevřel dveře pokoje pro hosty. Ačkoliv si to v tu chvíli plně neuvědomoval, spadl mu ze srdce kámen velký jako celé Bradavice.

Harry ležel v posteli, ale už na první pohled bylo jasné, že se mu rozhodně neulevilo ba naopak. Třásl se zimou, přestože v pokoji bylo příjemné teplo a jeho čelo bylo pokryté kapičkami potu. Severus neváhal a mávnutím hůlky přivolal že skladu lektvar na snížení horečky. Mladík hluboce spal, proto mu léčivou směs kouzlem vpravil přímo do těla.
Hned poté ve vedlejší místnosti zahučel krb a ozvalo se tiché zavolání Severusova jména. Ředitel Bradavic byl zpět.