Následující ráno si Harry svou účastí na vyučování nebyl jistý tak, jak večer tvrdil Brumbálovi. Bolel ho každý sval na těle, v hlavě měl nejspíše bubny a obával se, že jeho žaludek dnes nezvládne zpracovat ani suchý rohlík. Když se konečně doklopýtal do koupelny, lekl se sám sebe. Na jeho bledém obličeji se parádně vyjímaly tmavé kruhy pod očima. Opravdu by bylo lepší, kdyby zůstal v posteli, ale nebyl by to Harry Potter, aby tvrdohlavě nechtěl dokázat Brumbálovi, že je v pořádku.

Ledová sprcha ho trochu probrala a konečně měl i nějakou barvu. Sice to nebylo nic moc, ale lepší než když vstával. Větší problém mu dělal neustále se bouřící žaludek a pocit, že je na opravdu rychlém kolotoči. Se značnými obtížemi se oblékl a už byl připraven na odchod, když si uvědomil, že se má hlásit Snapeovi. Pomalu otevřel dveře a málem ho ranila mrtvice. Za dveřmi stál profesor Snape a jak se zdálo, chtěl Harryho navštívit.

,,P-pane?“

Snape se sice tvářil kysele, ale přesto si Pottera  prohlížel zkoumaným pohledem.

,,Musím do ředitelny. Přišel jsem pouze splnit svou povinnost chůvy.“

Čekal, že se bude Potter vztekat a hádat, ale mladík pouze přikývl a zdálo se, že i tento pohyb mu způsobuje problémy.

,,Zrovna jsem se vám chtěl jít nahlásit, pane. Jdu na snídani.“

Jelikož stál Snape dostatečně blízko, nemohl přehlédnout ani téměř černé kruhy pod očima, ale ani kapičky potu na Potterově čele. Jak se zdálo, chlapec nebyl úplně v pořádku, nejspíše měl i horečku. Být to někdo jiný a z jeho koleje, Snape osobně by mu nařídil návštěvu ošetřovny. Ale stál před ním Potter, takže mu jen pokývl a jediným slovem ho propustil.

,,Běžte.“

Harry za sebou zavřel dveře a po chvíli bylo slyšet zahučení krbu. Ve stejnou chvíli se profesor vydal ke svému krbu a latexoval se do ředitelny.

,,Á Severusi! Jsem rád, že jsi dorazil tak brzy. Rád bych, aby se dnes sešel Řád. Protože však musím neodkladně na ministerstvo, chtěl bych tě požádat, abys členy kontaktoval.

,,Ano, řediteli.“

,,A co Harry?“

Severus se na malou chvíli zarazil, ale vzápětí se rozhodl vypustit své rozhořčení ven.

,,Netuším co jste včera vyváděli, Albusi, ale Potter ráno vypadal jako chodící mumie. Abych pravdu řekl, přestává se mi to vaše tajnůstkářství líbit. Když má ten kluk bydlet u mě, měl bych vědět alespoň základní informace a třeba bych nemusel být vystaven jeho připravené hůlce!“

Severus skončil svůj rozhořčený monolog a zadíval se na Brumbála. Ten se však usmíval!

,,Ano, ano. O onom incidentu, kdy si Harry nebyl jist zda jsi to opravdu ty, mi včera vyprávěl. Nemůžeš se mu však divit. Žije s vědomím, že i jeho nejlepší přítel může být pod Voldemortovým vlivem. Domnívám se, Severusi, že ty bys jednal stejně.“

,,Já ovšem nemám dvě hůlky a mocnou magii, řediteli!“

,,Myslím, že snídaně už začíná, měli bychom jít.“

,,To nemyslíte vážně!“

,,Ale ano, myslím. Jsem vážně zvědav, co nám dnes skřítci připravili.“

Brumbál se vydal na snídani a Snape ho s tichým klením následoval. Jak to tak vypadá, tak z Brumbála žádné informace nedostane. Zbývá tedy jen Potter.