Blížila se půlnoc a celý hrad byl ponořen do ticha a tmy až na pracovnu profesora lektvarů. Severus Snape seděl u stolu, ale nepracoval. Skládal si informace o Potterovi jako dílky skládačky, zatímco čekal, kdy se mladík vrátí. Už to budou čtyři hodiny, co Harryho vyzvedl ředitel Brumbál a Severus si nedokázal vysvětlit, kam mohli takto večer jít. Rozhodně nebyli v Bradavicích.

Severus se uchechtl. V tom bude rozhodně více než jen péče o vyvoleného. Potterova magie, nepřátelé uvnitř hradu a Brumbálův zájem musí mít něco společného. Profesor se znovu zamyslel a vzápětí se prudce napřímil. Ta magie! Jak je možné, že si to neuvědomil hned? Byly si tak podobné! Tolikrát ji osobně pocítil, měl by ji poznat okamžitě. Ta Potterova byla čistá, ještě neposkvrněná černou magii, ale nebylo pochyb. Stejnou magii měl i Pan zla!

Severus začal pochodovat po sklepení a hlavou se mu honily všechny možné i nemožné scénáře, jak mladý Potter přišel k tak obrovské síle, když ho vyrušil rachot z vedlejšího pokoje. Vypadalo to, že se Harry s  Brumbálem konečně vrátili. Vzápětí se ozvala rána, která podezřele připomínala pád těla. Severus se tiše přesunul ke dveřím a zaposlouchal se do tlumených hlasů vycházejících z Harryho pokoje.

,,Zítra bys měl zůstat v posteli. Jsi příliš vyčerpaný. “

,,Ne! Normálně půjdu na vyučování!“

,,To není dobrý nápad, Harry. Ještě se neumíš zcela ovládat a nedostatek odpočinku by se mohl neblaze projevit.“

,,Kde bereš tu jistotu, že se vůbec někdy   dokážu ovládat? Zatím jsem nic nedokázal!  Tak jak se mám postavit Voldemortovi!“

,,Nedokázal? Už jen to, že žiješ je zázrak. A kolik lidí jsi už dokázal ochránit!“

,,Všechno to byly jen náhody a nebýt přátel tak bych nezvládl ani první ročník!“

,,Jsi na sebe příliš přísný Harry. Ono mít přátele je taky umění a mnoho lidí ho neovládá. Dnes jsi rozhodně pokročil o velký kus.“

Severus zaslechl jak se mladík uchechtl a dal by ruku do ohně za to, že při tom protočil oči.

,,Co se ode mě vlastně očekává Albusi? Mám porazit Voldemorta? Nebo snad vést armádu? Co?“

,,To zatím nevím, Harry, ale rozhodně to nebude jednoduché.“

,,Jako kdyby něco bylo.“

Severus již dál neposlouchal. Tušil, že dnes se už více nedozví. Přesto znal další dílky skládačky. Mohl-li soudit podle informací, které měl, byl Potter mnohem silnější než  se domníval. Stále však zůstávalo příliš mnoho neznámých. Například proč se Brumbál k Harrymu chová jako k příteli a ne studentovi? Tentokrát se nemýlil a Potter opravdu řediteli tykal. Kdy se sblížili natolik, aby měli takový důvěrný vztah? A co vlastně dělali, že byl Potter tolik vyčerpán a proč má Brumbál takové obavy?

Frustrovaně si povzdechl a i on se vydal do postele. Další den možná přinese odpovědi. A pokud ne, zeptá se přímo u zdroje. Buď Pottera nebo ředitele.