Než se vydám obhlédnout další skupinu, bude ještě třeba vrátit se k té první. Ono to totiž polibkem Pandory a Siriuse nekončí. Naopak by se dalo říct, že tím všechno začíná. Xeno totiž viděl všechno, co se na chodbě stalo. A jako správný havraspár si tím odůvodnil Pandořino včerejší podivné chování.

Pandora ho prostě podvedla. Přímo před jeho očima se pověsila na Siriuse. Vlastně před očima všech, co byli v domě. A Xena nevyjímaje. On jako takový dobrák a ona jako podvodnice. Xeno by rád řekl, že je na Pandoru naštvaný, ale nebyl. Měl ji stále rád.

Zarazila mu poslední ránu, ale on se nehodlal vzdát. Viděl na své, očividně už bývalé, dívce, že jde o její touhy. A rozum jí brzy zavelí, aby to skončila. Sirius nebyl její láskou, byl jen úletem, který si prostě musela zkusit. Dívky už takové byly. A Xeno je ochoten si na Pandoru počkat.

Možná by ho nějací lidé nazvali bláznem, co čeká na nesplnitelné, ale to on si o sobě nemyslel. Nebyl jen někým, kdo čeká na zázrak. Byl tím, kdo nakonec zvítězí. Trpělivost patří do vybavení každého kluka, jak věděl už dlouho.

Věděl o Pandoře i to, co ona sama zatím ne. A tak mohl s jistotou říct, že jim to nevydrží. Přál Pandoře to nejlepší, ale zároveň věděl, že jednoho dne přijde. Ne dnes, ne zítra, ne za týden, ale třeba za měsíc už bude zase jeho.

A tak se usmál a šel se nasnídat. Po cestě ho stíhaly soucitné pohledy, které odmávl rukou. Nic ho nemohlo rozhodit z jeho dobré nálady. Byl vlastně větším sluníčkářem než sama Lena. A když už je řeč o ní, kde vlastně je?

Lena se nějak dostala do trojobjetí Alice a Mary. Všechny tři si pak udělaly holčičí posezení v pokoji, jak to dělávaly v Bradavicích. Po hodině jim ale došlo pití. A kdo byl vyslán do minového pole? Samozřejmě, že šlo o Lenu.

Tak se tedy sebrala a sešla do kuchyně. Vyrabovala lednici a měla v plánu všechno přinést nahoru do pokojů, ale zarazil ji hlas toho, s kým skutečně mluvit nechtěla. Nerudně se otočila na zmijozela, co mohl za všechno špatné v jejích posledních dnech.

„Udělal jsem to z dobrých úmyslů," pokusil se říct cosi, co by se dalo rovnat omluvě. Sám nemohl uvěřit, jak moc ho zrada téhle nebelvírky tíží. Potřeboval si to vyřešit. Chtěl se jí omluvit. Jediný člověk, snad kromě Lily, kdo by ho donutil k omluvě. Jenže ona byla nepřístupná jako kámen.

„Nezajímají mě tvoje úmysly. Nezajímají mě tvoje výmluvy. Věřila jsem ti," ustoupila od něj o krok blíž ke dveřím.

Snape si povzdechl. Jeho špatnému svědomí se ještě přitížilo. Stále ho stahovalo níž a níž. Ale Lena zůstávala neoblomná. Věřila a on zklamal. Horší než nevěřit vůbec.

„Chci se omluvit," vypadlo ze zmijozela něco, co by od něj nikdo neslyšel. Snad ani Lily se to nedozvěděla tak přímo. Lena se ale jen pousmála. 

„Na to je pozdě," zavrtěla hlavou. Tohle, co měla s ním, zničil během chvíle.

„Myslela jsem si, že jsi můj přítel. A ty jsi mě zradil bez jediného zaváhání. Lhal jsi mi, Severusi. Manipuloval jsi mnou," promluvila tiše ale důrazně. „Tohle nemůžu jen tak přejít, promiň," pousmála se tak smutně jak to jen šlo. Také ji to trápilo, ale už mu nedokázala věřit. Ne doopravdy.

„Ale..." pokusil se zmijozel ještě říct, když se Lena otáčela k odchodu. 

Blondýna do něj ale zabodla svůj pohled a slabě zavrtěla hlavou. Ne, Severusi, už ne, řekla si v duchu. Donutit se odejít bylo těžké, ale ne tak těžké, jak by předpokládala. Otočila se, vyšla schody a vpadla do pokoje dívek. Rychle ty dveře zavřela a ztěžka se o ně opřela. Po tváři jí sjela jedna jediná osamělá slza. Slza pro to, co ztratila.

„Leno?" zeptala se opatrně a něžně Mary.

Lena ale jen zavrtěla hlavou. „To nic," pousmála se, ale trochu ztuha. Už to prostě nešlo jako před brumbálovým projektem. Jenže to zase přijde. Vzpomínky zavane písek času a pak prostě zmizí. Stejně jako špatný pocit.

V kuchyni se zatím Snape ztěžka posadil na židli. Cítil se jako před dvěma lety, kdy mu to udělala Lily. Čas rány nezahojí, spíše je prohloubí, to znal ze zkušenosti. Dvě nebelvírky si vlastně byly podobnější, než by kdy čekal. Lena byla trochu jemnější, ale dokázala být stejně tvrdá jako Lily.

Tohle bylo stejné. Snad jen v tom rozdílu, že u Lily ho to bolelo mnohem víc. Cítil tam něco víc. Jenže bylo těžké nemít Lenu rád. Už dokázal pochopit Amycuse. Jenže celé to vlastně začalo tím. A Amycus si teď dál užívá s ní. A vlastně za to tak trochu mohl i Snape. Pokusil se je poštvat proti sobě, což mu nevyšlo. Nevědomky je tak oba dva vypustil na sebe. Amycus i Lena už nebyli jeho přáteli.

„Zase jsi to posral, Snape," ozvalo se ode dveří z druhé strany. Do kuchyně totiž vedly dvoje. Snape zvedl hlavu k tomu, koho chtěl vidět snad ještě méně než všechny ostatní. 

„Vypadni," zavrčel na nebelvírského chytače.

„Ale no tak," ušklíbl se James, očividně potěšený tím, že má něco, co by ho zabavilo v tom dlouhém čekání. Skutečně se nudil. Dívky byly v pokojích, Sirius si hrál s Pandorou a zbytek si kdesi užíval. Jenže Jamese k tomu nepřibrali. Sešla se totiž parta šestých ročníků a on mezi nimi nebyl. Nečekal by, že to řekne, ale byl rád i za společnost Snapea.

To čekání a zoufání si bylo příšerné. Proč jen psal ten zatracený dopis? Neměl to dělat. Lily si o něm teď bude myslet ještě horší věci. Nikdy to neměl udělat. Pitomá Mary, že mu to poradila, pitomý papír, že tam ležel, a hlavně pitomý James. Neměl se do toho vůbec pouštět. Evansová možná prostě nebyla pro něj.

„Mám něco zábavnějšího," vytáhl odkudsi láhev ohnivé whisky a ušklíbl se na Snapea. Pak si sedl naproti němu a nějakým trikem přičaroval dva panáky, které okamžitě naplnil zlatavou tekutinou.

„Vsadím se, že se ti bude hodit stejně jako mně," ušklíbl se a pozvedl panáka. „Tak na Lily Evansovou a její schopnost dohánět všechny kolem sebe k šílenství," pronesl přípitek a nečekal na souhlas. Prostě do sebe hodil obsah panáku.

Snape se zhnuseně zadíval na tekutinu. Nemohla nahradit to, co ztratil. Mohla ho ale přesvědčit, že je šťastný. Co na tom, že je od toho Pottera? O něj tu vlastně vůbec nešlo. A tak vzal skleničku a bez jakéhokoliv přípitku ji vypil. Nehodlal se s tím Nebelvírem bavit.

A James také ne. Prostě naléval, dokud nebyla láhev prázdná. Celou dobu nepromluvili ani slovo, ale začali se cítit mnohem lépe. Nouze prostě spojovala nespojitelné. A v tomhle případě se záchranou stala láhev ohnivé whiskey.

Po jejím dopití se oba vydali do svých pokojů. James vyhodil Siriuse i s Pandorou ven s tím, že chce spát. Snape nikoho vyhazovat nemusel. Oba dva usnuli během pár minut. 

James si musel přiznat, že tak nudné pití ještě nezažil. Co na tom? Zabavil se na další osamělou chvíli. Nemohl se dočkat zítřka. Možná přijede i Evansová. A možná ne. Každopádně dřív nebo později ji uvidí. A dozví se, co na to všechno říkala. A nejspíš dostane další z řady facek. Bude se pak moct posadit ke Snapeovi natrvalo. Skvělá budoucnost, blesklo mu hlavou těsně před tím, než usnul.

***

„Jsi v pořádku?" promluvila konečně Bella, když se ocitly na místě, ze kterého poprvé vyjely. Stály teď na pláži kdesi v Severním Irsku, jen kousek od přístavu, kde chyběla jedna kánoe. Lily to místo poznávala taky.

„Proboha, co to bylo? Co se to tam stalo? Sakra, už jsem se bála, že si budu muset poradit sama, jak jsi tam jen tak stála," stěžovala si zrzka. Stále cítila odporný dech toho chlapa na sobě. Byla to snad nejhorší chvíle v jejím životě. Tolik se o sebe bála. Ten chlap by byl ochoten ji zabít přímo na místě. Ještě prvně by ale splnil všechny výhružky, které jí stihl zašeptat.

„Fenrir Šedohřbet, vlkodlak. Poměrně krutý, což ti asi došlo. Přítel matinky," představila toho, kdo ji tu právě málem celou rozbil na součástky. „A stalo se to, co by se dalo předpokládat. On viděl tebe jako bezbrannou a mě neviděl vůbec. Šel si za svým," pokrčila rameny. Byla zvyklá od rodinných přátel. Tohohle ale obzvlášť neměla ráda.

„A k tomu, co se stalo. Použila jsem jen trochu toho, co vy nebelvíři odsuzujete. Kdybych ho nezastrašila, obvinil by mě z krádeže hůlky, a ještě by mi udělal to, co se chystal udělat tobě," ušklíbla se. Cítila se teď mnohem silnější. Hůlka byla rozhodně pokrok.

„Ne, ne, jsem ráda, že máš takovou rodinu a že mě kvůli tomu nedostal," otřásla se nad tou vzpomínkou. Fuj, příšerné návrhy. Bellatrix se ušklíbla. 

„Proč jsi mě tam ale nenechala? Mohla ses vypařit. Nechápej mě špatně, jsem ti vážně vděčná, žes to neudělala. Příčí se mi to říct, ale jo. Ale jsem zvědavá, proč," zeptala se Lily na to, co ji zajímalo snad nejvíce.

Bella začala sama přemýšlet. Mohla by se z toho nějak vylhat, ale nějak nechtěla. Ještě měla šanci žít jako Bella. Sice měla hůlku, ale nemusela ji hned použít proti nebelvírce. Ne tady a ne teď.

„Jak jsem řekla jemu, jsi moje chráněnka. Tys mi pomohla v mudlovském světě, takže jsem ti dlužila záchranu," pokrčila rameny. Pak se ale neudržela a musela něco dodat. „A možná jsem nechtěla vidět, jak z tebe dělá jednu z nich." Myslela tím vlkodlaky, což Lily poměrně rychle došlo.

„Díky," zamumlala Lily, takže bylo vidět, jak jí to nejde přes rty. 

Bella se nad tím ušklíbla. Ona by to taky nedokázala bez úšklebků. „Pojedeme radši dál, ne?" pokusila se to trochu přeskočit Bella. Všechny tyhle podivné proslovy a další věci.

„Jo, jasně. Jen... Nebude ti vadit, že se vykoupu?" ukázala na moře Lily a pak na svůj krk, kde ji Fenrir oblízl. 

„Dobrý nápad," ušklíbla se Bella. Byla ráda, že to šlo tak jednoduše přejít. Nechtěla tu vést dlouhé rozhovory na téma, co udělala a proč to udělala.

Odpoledne strávily cachtáním se v moři a cákáním vody jedna na druhou. Dalo by se říct, že tímhle incidentem ztratily veškeré zábrany. Večer pak vyzvedly kufry, které byly naštěstí na stejném místě a konečně se převlékly do něčeho lepšího. Pomocí Fenrirovy hůlky rozdělaly oheň a užily si docela parádní večer.

A zatímco si ony užívaly, Brumbálovi právě přišla sova s tím, že jejich hledané byly právě najité. Děravý kotel mohl vyprávět. A nebyl by to Brumbál, kdyby si hned nezjistil, kam se mohly přenést. Teď už ale jistě budou spát, řekl si pro sebe s úsměvem a šel také ulehnout. Měly přece ještě jeden den na to být spolu. Brumbál byl zase jednoho dne spokojený sám se sebou.

***

Někteří byli na pokraji zhroucení. Jiní předstírali, že je všechno v pořádku, a ti poslední byli na vrcholu štěstí. Všechny ale něco trápilo. Minulost, přítomnost nebo budoucnost. V jednom byl vždycky problém.

James se obával budoucnosti a jeho setkání s Lily. Bál se, že ho dívka naposledy odmítne. Dopis jí odhalí i skrytá zákoutí jeho duše, které by ona mohla zašlapat do prachu. A on by ji pak nechal jít, jak si slíbil. A toho se bál nejvíc. Pokud by mu zmizela naděje a snaha, mohl se s ní rozloučit rovnou.

Lily zase pochopila, kolik toho pro ni vlastně všichni znamenají. A teď po boku smrtijedky zjistila, jak se přátelství důležitá věc. Uvědomila si, že Bellatrix je vlastně holka jako každá jiná, jen trochu tvrdší. Dokázala ale použít všechny své zbraně k záchraně někoho, koho nemohla ani vystát. Nebo to nebyla pravda?

Bellatrix zajistila, že bude mít problém. Fenrir si jistě bude stěžovat jejím rodičům a ti časem zjistí, kdo byla ona zrzka. Nejpodivnější na tom ale bylo, že toho nelitovala. Udělala by to znovu a stejně. Nějak se z toho už vylže. Měla to v povaze, tak proč to nepoužít pro dobrou věc? Ale ona se nepřepočítá jako jiní.

Severus Snape selhal již podruhé ve svém životě. Uvědomoval si to, ale nemohl jinak. Dělal to pro ně a oni to neviděli. Možná bylo jeho osudem, aby nebyl oblíben. Jeho krutý osud bez Lily, bez Leny, bez kohokoliv, na kom by mu nakonec záleželo. Pokud někdo ztratil naději, pak to byl on.

Jeho pravým opakem byl Xeno. Ten sice přišel o dívku, ale nepřicházel o naději. Možná to bylo pošetilé, ale on to cítil. Pandora se jednoho dne vrátí a oni spolu budou zase šťastní.

Když už je řeč o havraspárce s touhou po nebelvírovi, tak ta se má přímo výborně. Sirius ji dokázal stejně tak rozechvět jako uklidnit. Nešlo tu jen o tělesnou touhu. Povídali si. Mnoho hodin si jen tak povídali a měli se dobře. Rozuměli si. Pandora věděla, že ho svedla, ale on se nezdál být zmatený. Možná konečně dosáhla svého. Viděla Siriuse trpět, válet se v prachu pod jejíma nohama, ale nakonec ho přece jen milovala.

A Sirius? Ten vsadil na Maryinu radu. Stal se starým Siriusem plným vášně. Jen s tím rozdílem, že teď všechna patřila jedné dívce. Všechno patřilo jí. Jeho tělo, duše i srdce. Všechno jí to podal na stříbrném podnose a ona mu zase podala svůj. Neřešil okolnosti, prostě to bral, jak to bylo. Byl šťastný.

To se nedalo říct o Alici, která celé odpoledne nevylezla z pokoje. Sirius ji tak neskutečně zasáhl svým výstupem. Možná byla celou dobu víc než jen kamarádka. Jeho úlety pro něj nic neznamenaly, takže neznamenaly nic ani pro ni. Jenže tohle byla jeho láska. A tak se Alice schovala před světem. A hlavně před oběma Blacky. Nedokázala by se ani jednomu podívat do očí.

Mladší Black už viděl, že něco není v pořádku. Alice, co nikdy nebude jeho, totiž něco viděla v Siriusovi. Možná jakousi skrytou duši, napadlo ho jednou. On se s ním nikdy nemohl rovnat. A Alice to podvědomě věděla. Proto ho nikdy nenechala, aby ji políbil. Rozuměli si spolu, ale Alice se s ním pokusila navázat to, co měla se Siriusem. Měl být pouhou náhradou. A tak přijal, co dostat. Osud mu věnoval Alici na pár dní, a pak mu ji zase vzal. A Regulusovi nezbylo nic jiného, než to prostě přijmout a smířit se s tím.

Jeho nejlepší kamarádka Alecta se ale měla dobře. Do noci hrála Řachavého Petra s Frankem a Amycusem. Ti dva si také rozuměli. Bylo to neskutečné. Škoda, že Regulus po prvních pár hrách odešel. Bavili se všichni tři a nad ničím nepřemýšleli. Ať už Alecta, co se se vším smířila podobně jako Regulus, nebo Frank, který prostě na nic nemyslel už z principu, nebo Amycus, který se rozhodl dnes již nemyslet, všichni si to užili.

Lena strávila zbytek dne s Alicí a Mary. Jejich holčičí večírek skončil brzkým spánkem obou kamarádek. Jenže Lena to nedokázala. Musela myslet na Severuse i Amycuse. Celá ta patálie byla mimo její chápání. Neměla by se nad tím vůbec pozastavovat. Možná jí ale nezbývalo mnoho času. Vrátí se do Bradavic a tam to všechno skončí. Má ještě pár okamžiků. Nic velkého, ale musí je plně využít.

Mary si zase bezstarostně snila. Odplula do říše snů bez jediné špatné myšlenky. Její praktické myšlení jí nedovolilo hloubat nad svými problémy, kterých ale stejně mnoho nebylo. Lásku nepoznala, našla přátele a užila si to. Tak co by mohlo být jejím problémem?

Nad svými problémy přemýšlela i Amélie. Dnes naposledy spala s Luciusem. Od zítřka se stává tou Amélií, kterou měla být už dávno. Není přece taková. A to bylo její pevné rozhodnutí.

Lucius si zase uvědomil, že s Amélií nebylo něco v pořádku. Doufal ale, že se to všechno vrátí do pořádku. Měl ji svým způsobem i rád. Divoká karta se mu vyplatila a on si nemohl stěžovat. Kam se hrabe budoucnost, kterou by měl s Bellou, kdyby tehdy zůstal. Amélie byla jiná. Lepší. A to on miloval.

Dalším klukem, co miloval, byl Remus. Miloval Narcissu. Nikdy ji neopustí, pokud si to nebude přát ona sama. Mohla ho považovat za jistotu. Neodejde ani z přesvědčení. Ztratil zaječí úmysly díky ní. Měl ji natolik rád, že riskoval všechno, aby s ní byl. Stejně jako ona.

Narcissa, brzy vyškrtnutá Blacková. Její rodina jí to neodpustí. Jenže ona nehodlala couvnout. Milovala ho. Milovala ho tak moc, že byla ochotná se všeho vzdát. Získá tak jeho. Ztratí rodinu, ale dostane novou. Ztratí staré přátele, ale získá Cathy jako kamarádku. Zvítězí. Jako vždycky.

Cathy se celý den shrnul na chvíle, kdy se pokoušela nenarazit na Remuse s Narcissou. Odpoledne je vyhodila ven s tím, že se na ně nedá koukat. Kam šli, to netušila. Ona si užila odpoledne ve společnosti budoucího smrtijeda. Bylo jí to jedno. Teď byl čistý a nevinný. A navíc se všechno netočilo jen kolem Voldemorta. Teď se svět točil kolem Cathy a pohovky, na které se válela s Rodolfusem.

Rodolfus v ní viděl Wrightovou. Jeho Wrightovou, abych byla přesnější. Nedokázal ten pocit popsat, nedokázal ho zformulovat do vět, ale jednoduše s ní rád trávil čas. Tvořila jeho opozitum. Byla přesně obrácená. Tam, kde on mlčel, ona mluvila, tak kde ona nezabíhala do detailů, tam je znal on. Čistokrevný čaroděj a mudlovská šmejdka. Zmijozel a Nebelvír. Kombinace, co na první pohled nepatří vedle sebe, ale po bližším ohledání se zjistí, že jsou naprosto dokonalými dílky puzzle.

Minerva McGonagallová toho večera také usínala spokojeně. Zítra vyzvednou slečny Blackovou a Evansovou. Ona a Brumbál to dokázali. Sice společně a větší podíl na zásluhách měl Brumbál, ale i tak to měli za sebou. Ještě dva dny a je konec, pomyslela si potěšeně.

Brumbál to tak pozitivně neviděl. Jeho projekt poskytl mnoha lidem mnoho podnětů k přemýšlení. Vlastně dopadl, jak nejlépe mohl. Kamenná srdce zmijozelů roztávala a nebelvírské předsudky se bořily. Havraspáři získávali city a vášně a mrzimorky si zase zjistily, že nejlepší je být takové, jaké jsou. Pro každou kolej se prostě někdo našel. A Brumbál byl spokojený, že jim to všechno připravil jeho projekt.

No a co k tomu všemu dodat? Snad jen to, že Brumbálův projekt tu s námi bude navždy!