Severus ještě nikdy v životě nezuřil tak, jako teď. Pochodoval po ředitelně sem a tam, čímž rozčiloval i samotného Albuse Brumbála.

„Severusi uklidni se!"

„Uklidnit?! Mám se uklidnit? Potter si bez svolení odejde a ani nevíme, kde je a co dělá!"

„Víme, že šel zachránit svého bratrance."

„A vám to přijde v pořádku?"

„Svým způsobem ano."

„Prosím?"

„Ani jeden z nás netuší, co Harry viděl a já věřím, že to bylo velice vážné, když takto jednal."

„To nic nemění na tom, že se klidně vypařil ze školy!"

„Ale mění Severusi. Jednoduše se chtěl vyhnout hádce s námi. Věřím jeho úsudku a schopnostem, takže buď tak laskav a uklidni se."

„Zatracení nebelvíři!"

„Tohle nemá s kolejní příslušností nic společného."

Než Severus mohl cokoliv namítat, na okno zaťukala sova sněžná.

„Ta je Potterova!"

Albus odvázal vzkaz na kterém byla Harryho škrabopisem napsaná pouhá dvě slova.

Grimmauldovo náměstí

„Je čas vyrazit, Severusi."

Brumbál přešel ke krbu a vhodil do plamenů hrst letaxu.

„Grimmauldovo náměstí dvanáct."

Severus ho následoval, ale ve svém momentálním rozpoložení by možná bylo lepší, kdyby zůstal v Bradavicích. Nebyl schopen udržet svůj vztek na uzdě a obával se, že by mohl říct něco, co nepůjde vzít zpět. Neměl však příležitost něco namítat, poněvadž Brumbál už na něj čekal.

Když vystoupil z krbu, naskytl se mu zajímavý pohled. Mladík, který zřejmě byl Harryho bratrancem, se krčil u zdi a vyděšeně zíral kamsi do prázdna. Jeho obličej hrál všemi barvami, takže původní vzhled nebylo možno ani odhadnout. Za rohem vykukoval Krátura, domácí skřítek Blacků, kterého Harry zdědil spolu se domem na Grimmauldově náměstí.
Nikde však nebyl Harry.

„Chlapče, víš kdo jsem?"

Mladík stočil zrak na Brumbála a přikývl.

„Pomůžeme ti, ano?"

Mladík znovu přikývl a jeho rty se konečně pohly.

„Harry..."

„Co je s Harrym?!"

„Nevím."

„Zůstal tam?"

„Slyšel jsem ho, ale neviděl."

„Řekni mi, chlapče, kde jsi ho slyšel?"

Dudley jen stočil zrak někam do středu místnosti. Brumbál se podíval na Severuse a ten neváhal a vyslal detekční kouzlo. Objevil slabou magii a přešel místu, odkud vyzařovala.

Začal pohmatem prozkoumávat prostor kolem sebe, až narazil na překážku. Zatáhl za plášť a Harry se ukázal v cele své kráse.
I když momentálně spíše vypadal jako kdyby měl za pár okamžiků vydechnout naposledy.

„Je naprosto vyčerpaný, Brumbále. Nemá skoro žádnou magii i přes jeho výjimečnost.."

„O-on m-mě zachránil..."

„Přesně tak, Dudley."

„Hledal jsem ho. Tak mě dostali."

Mladík se viditelně roztřásl a Brumbál mu konejšivě položil ruku na rameno.

„Povíš mi o tom později, teď tě dáme do pořádku."

Brumbál se otočil na Severuse a než promluvil, snažil se odhadnout, co se profesorovi lektvarů honí hlavou. Muž však měl svou obvyklou neprostupnou masku

„Severusi, Harry není ve stavu, kdy bychom ho mohli přesunout. On i Dudley zůstanou prozatím tady. Budeš tak laskav a přineseš potřebné lektvary? Rád bych dal oba chlapce do pořádku."

Na chvíli se zdálo, že Severus odmítne, ale pak se beze slov zvedl a vzápětí zmizel v zelených plamenech.

„P-přežije to?"

„Samozřejmě, chlapče."

Uvnitř však Albuse svíraly obavy. Netušil jak je možné, aby byla jeho magie tak moc vyčerpaná. Muselo se něco dít a ředitel měl podezření, že to má co dočinění jak s jeho účastí na schůzích, tak se Severusem.