Byl zesláblý od neustálého vysílání vědomí, ale potřeboval mít jistotu, že se neobjeví přímo v bezprostředním nebezpečí.

Nicolas musel být pro Voldemorta opravdu důležitým služebníkem, když bydlel na Malfoy Manor spolu s ním. Jindy by se po tom blíže pídil, ale dnes ne. Spěchal, chtěl popadnout Dudleyho a zmizet dříve než si jich Smrtijedi všimnou.

Stál v sovinci a pozoroval Hedviku jak se vzdaluje. Poslal ji čekat na Grimmauldovo náměstí pro případ, že by nebyl schopen poslat Brumbálovi patrona.

Pak vytáhl hůlku a celou svou myslí se upnul na Nicolasovu značku. Vzápětí se přenesl a stál v přítmí Smrtijedova pokoje. Nicolas spal a i kdyby ne, Harry byl pod pláštěm a snažil se maskovat svou magii.

Jizva ho nepříjemně pálila, zřejmě blízkostí jejího stvořitele.

Tiše proklouzl skrze dveře a rozhlédl se chodbou. Netušil, kde přesně by mohl Dudley být a nebyl si jist, zda je rozumné používat magii. Mohl by ho Voldemort vycítit? Ovšem procházet celé ohromné sídlo by mohlo být mnohem nebezpečnější.

Rozhodl se pro použití magie. Okamžitě, jakmile poznal, že jediný mudla v sídle je ve sklepě, magii stáhl zpět.
I po tak malém výkonu se mu zatočilo v hlavě a pociťoval závrať.

Vydal se po schodech dolů a nebýt absurdnosti celé situace jistě by byl uchvácen vznešeností a bohatstvím sídla Malfoyových.

Ve sklepě byli dva Smrtijedi, jeden nad schodištěm a druhý přímo před Dudleyho celou. Harrymu to přišlo směšné za situace, že jeho bratranec byl neschopný mudla, vzápětí si však uvědomil, že zřejmě čekají jeho návštěvu. Taky se dočkali.

Beze slov poslal prvního Smrtijeda k zemi a postupoval dál.

„Davisi?“

„Hm.“

Harry doufal, že se Smrtijed nerozhodne zkontrolovat svého kolegu na schodišti.

„Nespi. Mohl by se objevit Po-“

Nestihl doříct Harryho jméno a po vzoru druhého Smrtijeda klesl k zemi.
Harry bleskurychle otevřel celu a sklonil se k bezvládnému tělu.

„Dudley? Dostanu tě odsud, neboj se!“

Hoch na podlaze zamžoural skrze neviditelného Harryho.

„Harry?“

Na schodišti se rozsvítilo a Harry tiše zaklel. Rychle zamumlal příslušnou formuli a celým svým vědomím se upínal ke Grimmauldovu náměstí.

Sotva byli na Grimmauldově náměstí, Harryho jizvu zachvátila nesmírná bolest. Taková, jakou ještě nikdy nezažil. Jeho vědomí se opět rozhodlo opustit tělo a Harry z posledních sil zavolal na sněhobílou sovu.

„Hed-vi-ko...“

Pak definitivně klesl k zemi a jeho vědomí putovalo zpět do Malfoy Manor.
Netušil, že se jeho bratranec vyděšeně dívá na místo odkud zazněl jeho hlas, ale stále nic nevidí.

Nesmírně zuřil a jeho vztek se nevyhnul nikomu, kdo se v sídle nacházel. Mučil a zabíjel, aniž by ho zajímalo, že vraždí své vlastní služebníky.

Harry se ze všech sil snažil dívat do země a nevnímat křik krčících se Smrtijedů. Byl velmi zesláblý, proto přes veškerou snahu nebyl schopen spojit se se svým tělem. S úspěchem nepočítal, ale nehodlal jen tak nic nedělat.

„Řekni mi Nicolasi, že víš, kde je jeho rodina!“

„M-můj pane!“

„Jste jen banda neschopných tupců!“

Znovu začal kolotoč kleteb a proseb a Harry byl vděčný, že Dursleyovy jsou pod ochranou Fidelova kouzla. Jak se však dostali k Dudleymu?
Předtím pro něj bylo hlavní prioritou zachránit svého bratrance, ale teď měl možnost zamyslet se nad tím, proč a jak vlastně Dudleyho zajali.

Ponořil se do svého vlastního hloubání a přestal vnímat hluk kolem sebe. Nic jiného mu ostatně nezbývalo. Musel vyčkávat, kdy nabere sílu a bude se moci vrátit do svého těla.