Harry se stoupal po točitých schodech směrem k ředitelně. Potřeboval dořešit pár podrobností ohledně svého plánu. Poslední dva dny se víceméně ukrýval ve svém pokoji a pečlivě se připravoval. Nyní bylo potřeba urychleně začít s intenzivním tréninkem. Musel se rychle zdokonalit, aby jeho plán měl šanci na úspěch.
Když vstoupil, k jeho překvapení nebyl Albus sám, nýbrž v křesle naproti stolu seděl Severus. Harry slušně pozdravil a hned na to se chtěl omluvit, že přijde později.

„To není třeba, Harry. Už jsme se Severusem skončili.“

Harrymu neunikl zvláštní pohled, který Brumbál hodil na profesora lektvarů. Nejspíše je už paranoidní. Jakmile Severus odešel, Harry se posadil.

„Nuže mluv, Harry.“

„Chtěl bych o příštím víkendu do Prasinek.“

„Předpokládám, že se jedná o tvůj plán.“

„Ano.“

„Je to bezpečné? Zrovna v Prasinkách?“

„Pojistil jsem se. Vezmu si otcův plášť a ve svém pokoji jsem si udělal značku, kdybych se potřeboval rychle vrátit.“

„Dobře.“

„Rád bych taky začal s tréninkem. Žebra se díky Severusovi velmi rychle hojí a nás tlačí čas.“

„Samozřejmě je potřeba začít rychle. Domnívám se, že by bylo vhodné, aby se zúčastnil i Severus.“

„Ale-“

„Nech mě to vysvětlit, Harry. Pokud opravdu nechceš, aby Severus cokoliv zjistil, musíš jednat tak, abys nevzbuzoval podezření.“

Harryho paranoia se opět ozývala a měl vážné obavy, že Albus plánuje něco dalšího, ale zatím netušil co.

„Pokud myslíš, že je to nutné...“

Začal se chystat k odchodu, ale Albus ho zastavil.

„Ještě bych ti rád něco řekl. Mluvil jsem s Remusem. Jelikož byl jediný volný člen řádu, tak šel hlídat a neznal podrobnosti. A pan Weasley ve svém vyprávění vynechal spoustu věcí a v podstatě tvrdil, že byl podveden a tys ho ani nenechal situaci vysvětlit.“

„Takže?“

„Když jsem Remuse vyvedl z omylu a vysvětlil mu celou situaci tak, jak opravdu byla, měl jsem problém ho uhlídat, aby pana Weasleyho neproklel.“

Harrymu se na tváři usadil úsměv a ne a ne se ho zbavit. Tak Remus je stále na jeho straně! S pocitem nepřekonatelného štěstí se vydal zpět do sklepení.
Teď se ani neobával rozhovoru se Snapem, který ho čekal. I když si uměl představit jak se profesor lektvarů bude tvářit, až mu přednese jeho žádost.
Zhluboka se nadechl, potlačil úsměv a zaklepal. Hned vzápětí se ozvalo tiché dále.

„Pane profesore, můžu s vámi mluvit?“

„Děje se něco, Harry?“

Severus odložil brk a zadíval se na svého studenta zkoumavým pohledem. Neuniklo mu, že oproti předchozím dnům je Harry ve velmi dobrém rozpoložení.

„Slyšel jsem, že se budete účastnit mých tréninků a chtěl bych vás o něco požádat.“

Harry cítil jak rudne a proklínal se za neschopnost se pořádně ovládat.

„Poslouchám.“

„Ehm, rád bych si uvařil lektvar. Asi v učebně lektvarů.“

Snapeovo obočí vystřelilo vzhůru.

„Lektvar?“

„Ano, budu ho potřebovat pro první dny tréninku.“

„Nejsem si jist, zda jsem ochoten riskovat zničení učebny.“

Mladík se zatvářil uraženě, ale pokračoval, aniž by zvýšil hlas.

„Myslím, že mě podceňujete, pane. Morrisův dryák zvládnu i po slepu.“

Severus si povzdechl. Ano, když vařili Morrisův dryák, Harry tam neměl jedinou chybu.

„Odemknu ti laboratoř. Není dobrý nápad, aby jsi byl sám v učebně a já nehodlám trávit odpoledne dohlížením na tvé vaření.“

Harry se široce usmíval. Tohle bylo mnohem více než očekával. Teď konečně bude moct začít druhou část svého plánu.