Harryho probuzení nepatřilo mezi nejlepší zážitky, které kdy zažil. Špatně se mu dýchalo a když se pohnul, ozvala se ostrá bolest, která mu pomohla okamžitě si vybavit co se stalo.
Posadil se a s tichým zaúpěním si povzdechl. Vzpomněl si na pohled, kterým ho Snape pozoroval. Nejspíše čekal, kdy se zhroutí a Harry k tomu opravdu neměl daleko, ale nemohl.
Ne, teď není čas na sebelítost ani cokoliv podobného. Může se utápět ve vzpomínkách až vyhraje válku. Ale těšilo ho, že o něj měl Severus obavy. Možná by se měli vrátit ke jejich rozhovoru... Nebo raději ne.
Čeká ho ještě dlouhá, trnitá cesta a pokud se bude starat o něco jiného než o porážku Voldemorta, tak by to nemuselo dopadnout nejlépe.

Bylo mu chladno a měl žízeň, ovšem představa, že si bude oblékat tričko a bude muset zvednout ruce, ho upřímně děsila. Pohled mu sklouzl na mikinu položenou na židli. Je na zip, to by mohl zvládnout. Pomalu a bez prudkých pohybů vstal z postele a začal se oblékat. Rozhodně věděl, jakým zraněním by se měl snažit vyvarovat, protože tohle si určitě nehodlá nikdy zopakovat.

Dveře byly otevřené, ale moc se nad tím nepozastavoval, nepřišlo mu důležité zrovna v tuto chvíli dbát na soukromí. Koneckonců Snape už zná téměř všechny jeho tajemství a postaral se o něj.

Byla již tma a tentokrát se Harry nehodlal  spoléhat na hůlku a raději si normálně rozsvítil. Překvapeně otevřel ústa. Sklenice, hrnek, čaj i káva, vše bylo položeno na lince, přestože to patřilo do horní police. Profesor lektvarů myslel opravdu na všechno. Se širokým úsměvem postavil vodu do konvice a vydal se se do Severusovy pracovny.

Nemusel klepat, dveře byly otevřené a Harrymu došlo, že zřejmě chtěl mít přehled, kdy se Harry vzbudí. Zahřálo ho to u srdce a s červenými tvářemi nakoukl dovnitř. Severus seděl v křesle s knihou v ruce, nohy natáhnuté na taburet a spal. Byl to zvláštní pohled. Nikdy by ho nenapadlo, že když se ze Severusovy tváře vytratí jeho maska, rázem bude vypadat minimálně o deset let mladší.
Tiše přešel k němu a opatrně mu vzal knihu z ruky a položil ji na stůl. Na vedlejším křesle byla složená tenká přikrývka, tak jí profesora přikryl a byl rád, když se mu to povedlo aniž by ho vzbudil. Vydal se ke dveřím a potichu je zavřel. Nechtěl Severuse budit. Sotva je dovřel ozvalo se zahučení krbu v obývacím pokoji.

„Severusi!“

Harry si i přes bolest pospíšil za příchozím.

„Albusi? Severus spí. Co se děje?“

Ředitel školy ve svém zachmuřeném obličeji vykouzlil úsměv a pobaveně nadzvedl obočí.

„Severus?“

Harry si povzdechl a v duchu se peskoval za nepozornost, tohle mu bude Albus ještě dlouho připomínat. Konvice začala hvízdat, tak jí spěšně odstavil a otočil se na Brumbála.

„Není to sice moje parketa, ale chceš čaj?“

„Když už mi ho nabízíš, tak nemohu odmítnout.“

Harry se namáhavě natáhl do police a zuby nehty se držel, aby nedal najevo, jak moc ho to bolí. Severus připravil jen jeden šálek, logicky. Až teprve, když celou namáhavou proceduru dokončil a zaléval čaj, si uvědomil, že je kouzelník a nemusel se vůbec namáhat. Přesunul se i s čajem ke stolu a byl rád, když si konečně sedl.