Severus nevěřil čemu byl právě svědkem. Především tomu, že Harry to tušil a nic neřekl. Celou dobu si své pocity nechával pro sebe a nedal ani náznakem najevo, že ví o zradě svého přítele.

„Je to pravda Rone? Opravdu jsi Harryho...prodal?“

Hlas se jí zlomil a dívala se na zrzka s naprostým zděšením. Viděla to na něm. Poznala, že Harry měl pravdu a Ron teď hledá nějakou další nesmyslnou výmluvu. Znovu promluvila. Tiše, jako by šeptala, přesto její slova protínala ředitelnu jako křik.

„Víš jak ho to trápilo? Díky svým poručníkům věděl, jaký je život bez peněz. Proto se na tebe a tvou rodinu nikdy nedíval skrze prsty. Bylo mu trapné, že mu rodiče nechali trezor plný zlata a vy nemáte nic. Nikdy nevěděl, jaký dárek ti koupit, aby tě neurazil nebo nenaštval. Ale víš co je na tom nejhorší, Ronalde?“

Dívala se na chlapce pohledem, před kterým by se nejspíše i Malfoy třásl.

„V případě, že by zemřel, celý jeho majetek by připadl Wesleyovým. Když by zůstal naživu a přežil válku, tak i přesto na vás myslel a v den jeho plnoletosti by půlka obsahu jeho trezoru putovala vám.“

Tohle nejspíše nečekal nikdo v místnosti. Hermiona na Rona shlížela pohledem plným opovržení. Pak se otočila a odešla.
Severus by taky rád odešel, ale potřeboval ředitelův souhlas. Nevěděl, co po něm Brumbál ještě bude chtít. Ale Albus, jako by mu četl myšlenky.

„Děkuji, Severusi. Teď to už zvládnu sám. Mám za to, že jste byl vyrušen od práce ve sklepení.“

Ani nepovažoval za důležité jakkoliv odpovídat a urychleně přešel ke krbu a letaxoval se do sklepení. Ředitel s Weasleym osaměli.

„Myslím, že už není potřeba zapírat. I mě zajímá, co ti bylo nabídnuto.“

Ronald se zhroutil zpět na židli a ztrápeně koukal na Brumbála.

„Říkal, že tím prokážu službu společnosti a moje rodina nebude dál považována za krvezrádce. Měli jsme dostat dvojnásobek toho co má Harry v trezoru a být v bezpečí. Já jen chtěl žít jako ostatní, pane profesore!“

Albus si mnul kořen nosu a uvažoval, kolik životů bude ještě zničeno, než Voldemort padne. Chápal Harryho ranní rozhořčení.

„To tě nenapadlo, že tě podvede? Copak jsi mu věřil?“

„Já...nevím. Nekývl jsem mu na to hned, ale nedalo mi to spát. Chtěl jsem zažít ten pocit, nemuset počítat každý galeon.“

„Stálo to za to? Nebudeš mít ani peníze ani bezpečí, přišel jsi o přátele a porušil jsi zákon.“

Neodpovídal a Albus doufal, že alespoň zpytuje svědomí.

„Je mi to líto, chlapče, ale nejen, že musím informovat tvou rodinu, ale musím zavolat bystrozory. I přesto, že se tě Harry snažil chránit a nevypovídal, je spousta svědků, kteří viděli, že používáš kletby, které se nepromíjí. Nemohu tě nechat bez trestu.“

Ron zbledl na nejvyšší možnou míru a vyděšeně sledoval ředitele před sebou.

„Bystrozory?“

„Bohužel. I když věřím, že tvé úmysly nebyly opravdu tak zlé, tvé činy bohužel ano. Je mi to líto.“

Ronaldovi se sevřel žaludek. Už znal odpověď. Nestálo to za to. Teprve nyní mu docházelo, že všechny od sebe odehnal a zradil. Hermiona měla pravdu. Harry měl plné právo ho zabít a stejně to neudělal.