Severus byl z předešlého dne ještě stále značně zmaten. Byla spousta věcí, kterým nerozuměl a které by si přál pochopit. Možná nejvíce mu vrtalo hlavou chování Harryho Pottera. O čem chtěl po tréninku mluvit s ředitelem? Jak stihl tak rychle vyčarovat štít a proč v jeho pohledu bylo takové množství vzteku? Na tyhle otázky mu zelenooký mladík jistě neodpoví, takže si odpovědi bude muset nalézt sám.

Do Velké síně se vydal až po odchodu Pottera a opět ho udivilo, jak se tam mladík dostal tak rychle. Držel šálek s kávou a přes jeho okraj nespouštěl oči z Pottera. Nemohl se dočkat, večera, kdy mu Harry přislíbil odpovědi na jeho otázky. Když se hoch natáhl pro pečivo, vyhrnul se mu rukáv hábitu a Severus si všiml obvazu razícího do dálky a mírně se zamračil. Další otázka na seznam.

Vyučování se dnes táhlo a pro Severusovu smůlu, Harryho ročník byl až poslední. Sám sebe pořádně nechápal, ale vysvětloval si to tím, že chce Pottera zkontrolovat. Potřeboval se ujistit, že hoch je po včerejšku v pořádku. Přece jen vydal ohromné množství magie a mohlo se to na něm podepsat. Měl stále v živé paměti jak Harry naposledy dopadl, pravda, díky té události, se rozhodl Severusovi svěřit své tajemství, přesto chtěl vědět, že nic takového znovu nehrozí.

Dvouhodinovka lektvarů se šestým ročníkem byla vždy napjatá a Severus se neodvažoval polevit v pozornosti. Tentokrát mu však zrak neustále utíkal k Potterovi. Všiml si totiž, že jeho zraněná ruka nebude jen nějaký škrábanec, poněvadž se ji snažil nezatěžovat a když už ji musel použít, ve tváři se mu objevil náznak bolesti. Severus to příliš nechápal, byl si jist, že Brumbál Harryho ani jednou nezasáhl.

Konečně nastal večer a tedy i čas odpovědí. V duchu se Severus ušklíbal, když viděl jak se Harry nervózně ošívá v křesle.

„Tak se ptejte, pane. Ředitel by vám to nejspíše vysvětlil lépe, ale jak se zdá budete se muset spokojit se mnou.“

Harry se maličko pousmál a nebýt vážnosti celé situace, rozhodně by ho Severus označil za milého kluka.

„Rozhodně by mě zajímalo, jak jsme se tam vůbec dostali. Přemístění to určitě nebylo.“

„Ne, to nebylo. Jedná se o druh omezeného cestování. Dokážu se dostat na místa, která jsem si předem označil. Vás jsem musel označit svou magii, abyste mohl cestovat s námi.“

„Stále to ovšem nevysvětluje, jak to funguje.“

Harry se zamyslel, jak by to Snapeovi vysvětlil. On sám nechápal veškeré věci spojené s tímto cestováním.

„Neznám nebo spíše nerozumím všem těm věcem okolo, ale když si představíte zrcadlo, do kterého vstoupíte a dostanete se na určité místo, tak budete vědět jak to asi vypadá.“

„Chápu to tak, že přesnou podstatu neznáte.“

„No asi to tak bude.“

„A co to bylo s tou bariérou? Vypadalo to, jako kdyby se k vám stahovala magie.“

„První věc, kterou mě Albus naučil byla ochranná bariéra. Já ji vytvořil a reaguje na mou magii a vysílá signály o stavu a bezpečí. Vlastně se ke mě opravdu stahuje její magie, tedy vlastně má vlastní.“

Severus byl ohromený tím vším, co mladík před ním dokázal. On sám o tak mocných kouzlech mohl jen snít, ale Harry je ovládal a už jen podle těch pár věcí, které zjistil, byl opravdu dobrý. Byl zvědav, co dnešní rozhovor ještě přinese.