Jak rychle se kolem Severuse zatmělo, tak rychle se i vyjasnilo. Stáli na volném prostranství, které původně zřejmě bylo zakryté křovím a spoustou jiných rostlin, ale nyní na mnoha místech zůstávala pouze spálená místa a menší krátery. Profesor lektvarů se překvapeně rozhlížel a přemýšlel, jak se tam vlastně dostali. Cítil všude kolem sebe mocnou magii a nebýt toho, že věděl o Potterově tajemství, už dávno by tasil hůlku a byl ve střehu.

„Harry?“

Severus obrátil svou pozornost k mladíkovi. V šeru večera se zdálo, že Harry září. Měl zavřené oči a ruku s hůlkou rovně nataženou. Profesor téměř mohl vidět chuchvalce magie jak se k Harrymu valí jako ranní mlha. Po chvíli mladík spustil ruku a otočil se na Brumbála.

„V pořádku. Bariéra není nikde narušená a v okruhu dvaceti kilometrů kolem ní není nikdo, kdo by nás mohl ohrozit.“

„Dobrá tedy. Severusi, požádám tě, aby jsi se na chvíli postavil stranou. Ani já ani Harry ti rozhodně nechceme ublížit.“

Snape měl spoustu otázek, ale pro tentokrát uposlechl okamžitě a poodešel pár kroků stranou. Harry a ředitel zaujmuli bojový postoj a trénink mohl začít.

„Nemusíš mě šetřit, Harry.“

„To ani nemám v plánu.“

Harry neváhal a zaútočil. Vzápětí létaly vzduchem všelijaká zaklínadla, ale jejich síla byla stonásobná. Severus okamžitě pochopil od čeho je množství kráterů a spálenin. Když pozoroval jejich souboj, uvědomil si, že si přes veškeré své zkušenosti, by nechtěl bojovat ani s jedním z nich. Jejich síla a rychlost byla neuvěřitelná a některá kouzla ani nepoznával. Ne, tohle je magie na úplně jiné úrovni, než jakou kdy poznal. Možná ani samotný Pán zla nedokáže to, co právě teď Severus viděl na vlastní oči.

Harry začínal cítit únavu, ale nehodlal polevit. Kdyby přestal být ostražitý a plně soustředěný, mohl by zase vyslat nepřiměřeně silné kouzlo a tentokrát by mohl někoho zabít.

Vypadáš, jako bys byl zamilovaný...

Minul. Jeho zaklínadlo šlo úplně mimo a i Albus se tvářil překvapeně. Rychle zatřásl hlavou, aby vyhnal dotěrné myšlenky.

...my už nejsme jeho přátelé.

Mladík začal vysílat kouzla přesněji a zuřivěji než předtím. Rozhodl se, že dokáže celému světu a hlavně Ronovi a Hermioně, že i bez přátel porazí Voldemorta.

Albus se spíše bránil, než aby sám útočil. Znal Harryho silné i slabé stránky a proto dnes chtěl vyzkoušet něco nebezpečného, ale užitečného. Nastal správný okamžik. Odrazil Harryho útok a kouzlo změnilo směr a mířilo k Severusovi. Albus věděl, že Snape je velice zdatný v soubojích, ale zaklínadlo mířící naprosto nečekaně a rychle, by ani on neměl odvrátit. Už bylo téměř u něj...

Narazilo do štítu a rozplynulo se. Harry mířil hůlkou na Snapea zatímco pohledem propaloval ředitele Bradavic. Jestli tohle byl jeho plán, tak je opravdu takový blázen za jakého ho sousta lidí má.

„Končím.“

Schoval hůlku do rukávu a konečně polevil na ostražitosti. Viděl, že Snape na něj stále překvapeně kouká a raději se odvrátil. Zrovna teď nechtěl přemýšlet nad tím, co a proč udělal.

„Ještě ne, Harry. Nezapomeň, proč je profesor Snape s námi.“

Potter přistoupil k Albusovi a dotkl se ho hůlkou přičemž mumlal tichá slova. Na malý okamžik ředitel zazářil a pak vypadal stejně jako předtím. Harry odstoupil a zbytek nechal na Brumbálovi.