Hoseok vlezl do zapadlého krámku v jedné z bočních uliček. Na první pohled byl obchůdek tichý a prázdný. Ušklíbl se, prošel okolo regálu k pokladně, protáhl se skrze zábranu a zamířil k pootevřeným dveřím vedoucím do skladu a kanceláře.

„Řekl jsem ti, že nevím. Yuchune, nejsem jediný, kdo tohle dělá, moc dobře to víš. A navíc se nechci zaplést do těch vašich záležitostí."

„Ale jsi v tom nejlepší. Nesnaž se mi namluvit, že tu aspoň nebyl, každý jde prvně za tebou. No tak, Heechule, potřebuju to jméno, sakra!"

„Yuchune – Co tady sakra děláš?!"

Hoseok se nevinně zaculil, pokrčil rameny. „Potřeboval bych zase trošku pomoct?"

Heechul střelil pohledem z Hoseoka na muže sedícího naproti němu, a pak zase zpět. „Kolik jsi toho slyšel – ne, to je jedno. Vypadni odsud, nemáš tu co dělat."

„Alenotak," zasmál se Hoseok, přistoupil ke svému bratranci, mrknul po jeho návštěvě. „Brej den."

„Hoseoku, zmiz. Nenuť mě zase volat tvé matce, fakt s ní mluvit nechci."

„Hyung, notak, jen jednu falešnou občanku. Potřebuju to pro kamaráda," výraz velmi smutného štěněte, nevinný úsměv a natažená ruka s drobnou fotkou v dlani. „Uděláš to pro mě, že ano?"

Heechul se na něj chvilku mračil, nakonec si opět povzdechl. Dlaní si vjel do vlasů, ve tváři maximální utrpění. „Proč já nejsem zmrzlinář. Dej to sem. Ale tohle je naposled."

Hoseok se rozzářil, podal Heechulovi Taehyungovu fotku. Vypadal na ni jako idiot. „Děkuju, jsi úžasný!"

„Vypadni," prsknul po něm Heechul.

„Už tu nejsem!" Hoseok se otočil na patě a zamířil k východu.

„Nečum tak blbě."

Zasmál se Heechulovu rozhořčenému tónu. Mafián, jasně. Vyšel před obchod, rozhlédl se okolo. Taehyung postával kousek opodál, co nejblíže hlavní ulici, očividně mu bylo nepříjemné vyskytovat se v této části města. Hoseok se mu ve své podstatě ani nedivil, nezdržovali se tady zrovna příliš slušně vychování lidé.

„Vybaveno! Na co koukáš?" zeptal se, když si všiml chlapcova pohledu.

Na poličce za ušmudlaným sklem obchůdku byly vyskládané porcelánové panenky. Hoseokovi jen z pohledu na ně sjel mráz po zádech, ale Taehyungovi se evidentně líbily. Chlapec je zaujatě pozoroval, nejspíš si Hoseoka ani nevšiml. Starší kluk mu poklepal na rameno.

Taehyung sebou cuknul, jako by se probudil z transu, a odvrátil pohled od živě vypadajících hraček.

„Do pátku máš vstupenku do baru zaručenou," ušklíbl se na něj Hoseok.

„Um," neznělo to příliš nadšeně, spíš se zdálo, že o to Taehyung ani nestojí.

Hoseok si toho byl vědomý, z části pořád souhlasil s Jinem a s tím, že Taehyung na taková místa prostě nepatří. Na druhou stranu, chtěl, jakože zatraceně moc chtěl Taehyungovi ukázat, že to jde i jinak. Jeho kamarádi jsou sice banda idiotů, ale vědomě by nikdy nikoho nešikanovali. Teda s výjimkou Taekwoona. Ačkoli ve výsledku šikanuje spíš on je.

„Netvař se tak, bude sranda, uvidíš," pokusil se ho povzbudit.

Taehyung se pousmál, zařadil se po Hoseokově boku, vyšli spolu na hlavní. Hoseok se okamžitě rozpovídal. Nejdřív pomluvil Heechula a jeho protivnou povahu, poté všechny své kamarády – a jejich protivou povahu. A pak mluvil jen tak z cesty, o blbostech, protože mu přišlo, že Taehyung ho docela rád poslouchá. Po chvilce zahnul do nákupního centra, a na Taehyungův zmatený výraz se vesele pousmál.

„Nahoře dobře vaří, zvu tě na nudle," vysvětlil. „Jako poděkování za pomoc u testu."

Taehyung neprotestoval.

+++

U stolu bylo plno. Až neobvykle plno. Už dlouho se nestalo, že se tady sešli takhle všichni (chyběl jenom Hongbin, protože měl noční), a dnes tu navíc byl i Taehyung, takže se tady doslova mačkali, aby se nemuseli rozdělovat. Hoseok zkontroloval nový přírůstek. Chlapec těkal pohledem po klucích, nejistý sám sebou, a zdálo se, že má chuť utéct. Hoseok na okamžik zaváhal – udělal vážně dobře, že vnutil Taehyunga do své party?

„Taehyung-ah, dáš si taky?"

Wonshik samozřejmě opět plně převzal roli barmana a vesele naléval všem z láhve vodky. Chlapec jen zavrtěl hlavou v záporném gestu, nepromluvil.

„Yah, Hobi, naco to sem taháš, když to nepije!" okřikl kamaráda, pak se zase podíval na Taehyunga. „A co piješ, kotě?"

„Hyung!" Hoseok po něm hodil podtácek. „Chovej se slušně. Ser na něj, Taehyung-ah, nemusíš pít alkohol."

Dostal jahodový džus.

„Je tu dnes nahovno hudba," zamručel nespokojeně Hakyeon. „Nedá se na to tančit. Taekwoon-ah, dělej něco!"

Oslovený kluk k němu zvedl otrávený pohled, věnoval mu asi vteřinu svého času, poté opět očima zabloudil kdesi mezi tančící těla. „Dnes nepracuju."

„Taekwoon-ah~!" protáhl starší kluk. „Taekwoon-ah~~!"

„Pamatuješ, jak ses včera sprchoval, a vypla teplá voda..." promluvil Taekwoon, aniž by se na něj podíval.

„Eh... jo?"

Taekwoon mu věnoval pohled. „To jsem byl já."

Hakyeon vytřeštil oči. „Ty...!!!"

„Hakyeon má pravdu, to se nedá poslouchat. Taekwoone, notak, aspoň na chvíli, koukej na to štěně tam, vždyť on ani neví, co dělá!"

„Hyung~! Buď hodný na naše ušní bubínky~!"

Taekwoon všechny zabil pohledem. A poté vstal. Nadšené jásání a tleskání. Hakyeon vyskočil na nohy, nadšeně popadl Hoseoka na ruku. „Pojď tančit!"

Hoseok věnoval váhavý pohled Taehyungovi, nechtěl ho tu nechávat samotného.

„Jen běž," podpořil ho Jin. „Já se o něj postarám."

Na důkaz svých slov doopravdy odložil mobil do kapsy. Vzhlédl k Taehyungovi a andělsky se na něj usmál. „Budeme si povídat o tom, jaký je Hoseok debil?"

Hoseok se zašklebil. „Yah, kluci. Víte, že Jinova slečna je vlastně – au! Tyvole co – au?!"

Dalšímu podtácku už se Hoseok vyhnul. Vypláznul jazyk na staršího chlapce. „Buď hodný, bunny-hyung."

„Debile."

„Bunny-hyung?" zopakoval Wonshik, v obličeji velice zmatený výraz.

„Naser si!" okřikl ho Jin. „A ty si taky naser, Hoseoku! Všichni si naserte, idioti!"

„Klid, Seokjin-ah," poplácal ho po rameni Jaehwan, a opravdu se snažil nesmát, což šlo poněkud blbě vzhledem k tomu, že se všichni chlamali jak debilové.

„Nevšímej si jich, Taehyung-ah," usmál se na něj Wonshik. „Vážně ani neochutnáš?"

„Tyvole von ho tam fakt pustil!" vykřikl Hyuk, všechny pohledy se stočily vpravo.

Taekwoon si zrovna měnil místo s DJ-em, který velmi nepěkně kurvil hudbu – mladý chlapec na něj vytřeštil oči, uklonil se a doslova zdrhnul zpoza pultu. Taekwoon zaujal jeho/své místo, nasadil si sluchátka. Lidé, kteří byli nejblíž, si ho všimli okamžitě.

„Leo!" první nadšený výkřik, jásání, vřískot.

Taekwoon zvedl dlaň ke sluchátkům, poupravil si je, a pak zvedl oči. Pronikavý pohled, úšklebek, slečny vyhodily kalhotky do vzduchu, klukům poněkud ubylo prostoru v kalhotách, barman nepřestal lít vodku do doby, než mu přes barový pult ztekla na boty...

„Bože jak já ho chci..." zaskučel Wonshik, upil vodku přímo z láhve. „Kurva jak moc já ho chci..."

„Postav se do řady," zahuhlal Hyuk, a velice výmluvně si přehodil nohu přes nohu. „Kurva."

Jin sjel ty dva debily pohledem, ušklíbl se a spolknul poznámku o honění si nad Taekwoonovou fotkou. Poté stočil lítostivý pohled k Taehyungovi, chudák chlapec z nich nejspíš bude mít doživotní trau - ...

Taehyung seděl bez hnutí, pohled upřený na Taekwoona, pusa pootevřená, div mu neukápla slina. Nebylo to nic sexuálního, o tom Jin nepochyboval. Taehyung vypadal jako v transu, naprosto fascinovaný, jako dítě, které zmerčilo nadpřirozenou bytost. V podstatě se mu nedivil.

Taekwoon nezůstal za pultem dlouho, sotva několik minut – jak řekl, dnes nepracoval, a proto nebylo vhodné se tam zdržovat. Na okamžik zmizel mezi vlnícími se těly někam k baru, o okamžik později se vynořil kousek od svých přátel. Vrátil se ke stolu, poslal doprdele oba kluky záhy poté, co ho pozvali k sobě domů, a posadil se vedle Taehyunga. Postavil před něj láhev s jahodovým džusem, věnoval mu milý úsměv.

„Necítíš se tady moc dobře, co...?"

Chlapec zahanbeně sklopil zrak, tváře mu lehce zčervenaly. Poté zavrtěl záporně hlavou. Opravdu se tady necítil příjemně, v podstatě přišel jen kvůli Hoseokovi. Společnost a hlučné prostředí nebyly pro něj.

„Co kdybych tě vzal na chvíli ven?"

„Ooooh!" udělal nahlas Wonshik. „Nenabaluj Hobimu přítele!"

Taekwoon vzhlédl, pohledem ho kopl do hlavy. Pak se zase podíval na chlapce po svém boku. „Tak co?"

„Já... nevím, jestli..." pohledem zatěkal k Hoseokovi, který tančil opodál, právě nyní s Hakyeonem provokovaly nějaké slečny k akci.

„Budeme jen tady u baru. Zakouřím si a vrátíme se?"

„Tak... jo,"

Taekwoon se potěšeně usmál, vyvedl chlapce ven. Chladný čerstvý vzduch je oba přinutil ke spokojenému vydechnutí. Taehyung tiše následoval staršího kluka k zábradlí, o které se Taekwoon opřel a zalovil v kapse, aby si vzal cigaretu. Taehyungovi nabídl jen ze slušnosti, bylo mu jasné, že tohle štěňátko jistě nekouří.

„Kde k tobě Hoseok vůbec přišel?" zeptal se, vydechl kouř.

„Jsme spolužáci," odpověděl Taehyung.

„Hm," udělal jen starší. „Máš rád hudbu?"

Taehyung jenom přikývl, neuvědomil si, že se na něj Taekwoon nekouká.

„Viděl jsem, jak se díváš," Taekwoon se usmál při vzpomínce na chlapcův výraz – divil se, že mu do pusy nevlítla moucha.

„Uhm..." vypadlo z Taehyunga.

Přitáhl si mikinu k obličeji, a chvíli se zdálo, že si dokonce přehodí kapuci přes hlavu, aby se před starším klukem mohl skrýt. Taekwoonovi to na tváři vykouzlilo rozněžnělý úsměv. O několik vteřin později k němu dítě zvedlo pohled.

„Leo?"

Taekwoon se na něj tázavě podíval, načež mu došlo, že ho chlapec neoslovuje – že se ptá na ono jméno.

„Umělecké jméno, dá se říct. Vymyslel ho Hakyeon, prý se mu nelíbí, když slečny nadrženě křičí mé pravé jméno... Je to idiot. Vlastně ani nevím, co mě u něj drží..."

Taehyung mlčel, poslouchal Taekwoonův tichý monolog. Velmi ho fascinoval jeho jemný hlas, tolik kontrastující s mohutnou postavou a nepřístupným pohledem. Celý Taekwoon působil na první pohled nepřístupně, tvrdě, chladně a odtažitě, takřka nenávistně. Jakmile začal mluvit, Taehyung v něm neshledal nic nebezpečného. Mohl říct, že se v jeho přítomnosti cítí opravdu dobře. Dokonce natolik, že když se o něco později vrátili dovnitř – protože Hakyeon přiběhl, aby se ujistil, že Taekwoon zase neutekl domů bez něj –, necítil se tam až tak nepříjemně.

„Můžu u tebe přespat?" zeptal se Hoseok o pár hodin později, když klopýtal ulicí kdesi směrem od baru opíraje se o Taehyunga. „Jestli mě matka takhle uvidí, zabije mě..."

„No... jo."

„Super... tak já... napíšu jí, že - ... bože, je mi blbě... promiň, nechtěl jsem se tak... ožrat – asi budu zvracet..."

Taehyung se na něj vyděšeně podíval, ale to už se Hoseok dávil metr od něj do jedné z bočních uliček.