Michelle

Drogy mi pomohly nemyslet na toho cizince v zrcadle. Oblékla jsem si staré černé džíny a tílko, mokré vlasy jsem si trochu usušila ručníkem a vyšla z koupelny. Tomovo tričko jsem odhodila na neustlanou postel a vyšla zpět na terasu.
Vytáhla jsem druhou cigaretu za ráno a vychutnávala si tu iluzi klidu, který ve mě tyhle chvíle vyvolávají. Když jsem se vzbudila měla jsem příšerný hlad, ale droga ho dokázala potlačit. Když jsem se koukala kolem, uvědomila jsem si, jaké jsem měla štěstí. Tenhle kluk nebyl jen milý, pěkný a zatraceně sexy, ale taky zatraceně bohatý. V mojí, drogou otupené, mysli se začal rodit plán.

Tom

Opartně jsem vešel do kuchyně a setkal se s Billovým obviňujícím pohledem.

"Žádné přednášky, prosím." Poprosil jsem a vrhl na něj zničený pohled. Hlava mě bolela, jako kdyby v ní hrála Metallica a já stál moc blízko u repráků.
Tentokrát byl Bill ale opravdu naštvaný.

"Kolikrát jsem tě prosil, ať sem nikoho nevodíš? Jak můžeš být tak nezodpovědný."

"To, že ty nemáš žádný sexuální život neznamená, že ho můžeš upírat mně."  Když sebou trhl, došlo mi, že jsem to přehnal. Bill ještě neměl přítelkyni, nikdy se nezamiloval. Nechtěl přítelkyni, která ho bude mít ráda jen proto, že je celebrita a na jiné prostě neměl štěstí.
Tome, ty si vážně kretén, myslíš něčím jiným než tím mezi nohama? Nadával jsem si v hlavě.

"Promiň, já jsem to tak nemyslel," začal jsem opatrně, "já jen, ona je vážně hrozně roztomilá a je mi s ní hrozně fajn."
Překvapilo mě, jak velkou pravdu jsem zrovna řekl. Ta malá blondýnka a její záhadné tetování mi nedalo pokoj, chtěl jsem o ní zjistit víc.
Změny mého výrazu si všiml i Bill a vytáhl koutky v úsměvu.

"Třeba ta pravá?" Pořád se usmíval tím svým vševědoucím úsměvem.

"To určitě. Víš, že na takové věci nevěřím." Odbyl jsem ho.
Ale hádka byla zažehnána. Udělal jsem 2 kávy a vzal nějaké sladké pečivo, které tu zůstalo od včera a se zvláštním, ne nepříjemným, pocitem vyrazil zpět do pokoje.
Zastavil jsem se u dveří a chvíli pozoroval ty drobnosti, které jsem včera neviděl. To, jak se její vlasy lesknou díky vodě a slunci, jak elegantně a přitom zlomeně vypadá, když v ruce drží cigaretu a neurčitě kouká do dálky.

"Snídaně." Zavolal jsem, aby mě skrz přivřené dveře slyšela.
Típla cigaretu, opatrně se zvedla a vešla zpět do pokoje. Podívala se na věci v mých rukách a v očích se jí objevil podivně smutný výraz.

"Já... nemám hlad, děkuju." Ale nabídnutou kávu neodmítla.
Nejradši bych jí řekl proboha musíš se najíst, nevidíš, že se hrozně bojím, že se při každém pohybu zlomíš? Ale nepřipadalo mi to správné, vždyť jsem ji pořádně neznal. Určitě ne dost na to, abych jí diktoval, co má dělat. A tak jsem jen pokrčil rameny, sedl si na pohovku a položil horkou kávu na stolek před sebou. Chvíli stála, ale nakonec přešla ke mně, sedla si na pohovku a nohy složila pod sebe.
Nakonec to bylo hrozně příjemné ráno. Povídali jsme si a překvapení pro mě bylo, že byla z Německa. Žila tu necelý rok.
Podíval jsem se na hodinky a zhrozil se, čas hrozně utíkal.

"Promiň, dneska mám spoustu zařizování." Doufal jsem, že si nemyslí, že se jí chci zbavit, ale chystali jsme po čtyřech letech náš comeback a Bill domluvil rozhovory a focení.
"Ale pokud bys chtěla," na chvíli jsem se odmlčel a hledal slova.
Podívala se na mě a usmála se.

"Viděla bych tě moc ráda. Dám ti číslo a k večeru bychom mohli někam vyrazit?" Navrhla a tím dokončila mou myšlenku.
Nadiktovala mi své číslo a rozloučila se. Po cestě jsme dokonce ani nepotkali Billa, vlastně jsem to čekal, nemá rád tyhle mé návštěvy.
Když jsme se loučili stoupla si na špičky a dala mi pusu na tvář.
Chvíli jsem tam stál, culil se jak malý kluk a koukal na její vzdalující se postavu.
Musel jsem si přiznat, že mi ta holka vážně zamotala hlavu.