Tom

Tak nějak jsem věděl, že to není dobrý nápad. Bill neměl rád, když jsem si k nám vodil cizí holky. Třeba ho to donutí, aby šel příště se mnou.

Ráno jsem se probudil s šílenou kocovinou. Díky bohu jsem si všechno pamatoval.

Michelle ve spánku vypadala tak nevinně. Nebuď idiot Tome. Vynadal jsem si, nevinná mladá holka ti těžko vleze do postele pár hodin po seznámení. Ne že by na takové známosti nebyl zvyklý. Když byl mladší rád se chlubil tím, kolik dámských návštěv jeho postel za ty roky měla. Ale poslední dobou chtěl něco víc. Chtěl se každé ráno vzbudit a mít vedle sebe svoji milovanou. Že by se z něj stávalo jeho dvojče? Tohle byla vždy Billova představa, kterou Tom zavrhoval a nechápal.

Naposled se ve spánku převrátila a otevřela oči. V denním světle bylo vidět jak krásně mechovou barvu mají.

"Dobré ráno." Usmál jsem se na ni, pobaven jejím rozpačitým pohledem.

"Ehm, dobré ráno," hlesla, pořád stejně zmatená, "musím si jít zakouřit." Vyhrkla po chvíli trapného ticha.

Vyběhla na terasu a cestou popadla krabičku, která ležela na stolku spolu s jejími věcmi.

Teď jsem byl pro změnu zmatený já. Cestou se mi naskytl pohled, kterého jsem si večer opilý nevšiml. Její tělo zakryté jen mým trikem, které si během noci vzala na sebe, bylo hrozně hubené. Stehna měla skoro stejně hubené jako lýtka. ruce jako párátka a vsadím se, že na břiše bych jí spočítal všechny žebra. Pořád byla nádherná, ale byla to taková smutná krása, kdy se člověk bojí, že ji odfoukne sebemenší větřík.

Matně jsem si pamatoval, že se jí přes celé záda táhlo tetování. Jeho část jsem viděl vykukovat z trička u krku.

Zvedl jsem se a vyšel za ní na terasu. Podala mi krabičku, aniž by mi věnovala jediné slovo nebo pohled. Takhle mlčky jsme oba dokouřili a teprve po tom, co pečlivě uhasila nedopalek v popelníku se ke mně otočila a usmála se.

"Nedokážu po ránu přemýšlet, dokud si nedám aspoň jednu." Řekla a důkaz zvedla odloženou krabičku. Bylo roztomilé, jak při každém jejím pohybu hlavou jí blonďaté vlasy spadnou do obličeje a ona si je nedbalým pohybem zastrčí za uši, jen aby jí za chvíli opět spadly zpět.
Několik minut jsme si jen povídali. Bylo to... příjemné.
Když se vrátila dovnitř, aby navštívila koupelnu zůstal jsem sám se svými myšlenkami

Michelle

Voda byla příjemně vlažná, užívala jsem si možnost vysprchovat se v čisté koupelně. Když jsem vylezla ze sprchy do očí mě uhodil cizí člověk, kterého jsem viděla v zrcadle. Během půl roku tohoto života se z hubené malé blondýnky, která utekla do L.A. splnit si sen, stala chodící kostra. Obličej jsem měla propadlý a kruhy pod očima nezmizely ani po vydatném spánku. Ten pohled se mi nelíbil, rychle jsem se odvrátila, zhrozená vlastním odrazem v zrcadle.
Bylo mi ze sebe zle. Sáhla jsem po malé kabelce, ve které byla většina věcí, která mi patřila a vytáhla z ní malý plastový balíček, ve kterém se na mě skoro usmíval bílý prášek. Občas jsem si říkala, jak jsem mohla klesnout tak hluboko.
V dalším plastovém pytlíku jsem měla všechno co jsem potřebovala, vytáhla jsem svíčku, zapalovač, lžičku a injekční stříkačku. Nejlepší kamarádi. Zkušeně jsem si připravila dávku, nahmatala žílu a o krok se propadla dál do té mizérie, kterou se stal můj život.
Zase jsem to udělala. Zase jsem si píchla.