Seděla jsem v doupěti a sledovala Alfu, který si nedůvěřivě poměřoval smečku pohledem. "Za učitele pro vlčici Li jsem vybral Elu. Doufám, že své učednici předáš svou energii a pomůžeš ji utišit mladou zvědavost," zaštěkal Alfa a zabodl pohled do mladé vlčice. Ela kývla a křídlem si přitáhla malou žíhanou vlčici, která si snažila složit svá žlutě zbarvená křídla k boku, stejně jako ostatní vlci. "Mladší sestra, Zelená bude mít za učitele Chrisa. Doufám, že své svěřenkyni předáš svou laskavost a přátelské jednání," štěkl opět Alfa a mladší vlče se vydalo pyšným krokem ke svému učiteli. "Takže nová hlídkařka a lovkyně," pomyslela jsem si a líně si zívla. Alfa už dál nepromluvil, jen se díval na smečku a každého si důkladně prohlédl. "Shromáždění je u konce," štěkla po chvíli Beta, čímž prořízla nepříjemné ticho. Alfa si odfrkl, oklepal se a vznesl se do vzduchu. Smečka okamžitě začala štěkat a za doprovodu hlasitého štěkání, zmizel Alfa v doupěti. Nudné shromáždění bylo u konce a vlci se začali rozcházet do doupat. "Jsem si jist, že ani jedna z těch vlčic by nebyla dobrou bojovnicí," ušklíbla se Aura, která přistávala s Noahem po boku do doupěte. "Jsem ráda, že nás tu v noci nebudou rušit vlčata," prohodila jsem a slyšela Noahovo souhlasné odfrknutí. "Jen škoda, že se nám nerozšíří řady," zamručel Noah a já obrátila oči v sloup. "A ty bys snad chtěl vést nějaká vlčata?" zavrčela jsem a starý vlk si lehl do středu pelechu. Já se zvedla a lehla si hned vedle. "A jak ti to vůbec vychází?" zeptala se Aura a položila svou hlavu na Noahův hřbet. "Zatím to jde skvěle. Je milá, ale nebojí se vyjádřit názor," zamručel vlk a zavřel oči. "Že by jsi konečně našel vlčici svých snů?" ušklíbla jsem se a starý vlk nevrle zabručel. S úsměvem jsem si položila hlavu na tlapky a ponořila se do hlubokého spánku.

Ráno nastalo brzy. Hlasitý tlukot křídel mě přinutil zvednout se z pelechu a podívat se, co se děje. Všichni vlci se slétali k doupěti staré vlčice. Vyděsilo mě to. Rychle jsem se zvedla a rozběhla se k vlkům. Prorvala jsem se houfem a strnula. Stará, šedivá vlčice ležela na boku a přerušovaně dýchala. Alfa seděl vedle vlčice a smutně něco šeptal, zatím co Kira ležela hned vedle a olizovala vlčici krk. "Co se tu děje?" zeptala jsem se potichu Mess, která stála vedle mě. Vlčice mi ale neodpověděla a jen si lehce zavrčela. Stará vlčice naposledy zvedla hlavu, usmála se na shromážděnou smečku a pak sebou začala škubat. Alfa vyděšeně ustoupil a Kira rozevřela křídla. A pak... byl konec. Hlava vlčice padla k zemi a doupětem se roznesl pach strachu a smrti. "Už je na lepší místě," zašeptala Beta a zabořila svůj čumák do Noahova kožichu, který se bez hnutí díval na ten úkaz. "Byla to skvělá vlčice," zamumlala jsem a sklonila hlavu, tak jako ostatní. "Dnes večer ji pohřbíme," řekl Alfa a Kira smutně přikývla. "Dejte jim trochu soukromí," zavrčel na nás Noah a většina vlků se  skloněnou hlavou se rozletěla do svých doupat. Já se ještě jednou podívala na tělo vlčice a otočila se k odchodu. Kira, Alfa, Aela, Beta a Noah tam zůstali.
"Proč je z toho Alfa tak smutný?" ozvalo se a já poznala hlas jednoho vlčete. "Má k tomu důvod," odvětil Chris své svěřenkyni a ta zvědavě naklonila hlavu. "Alfa měl k vlčici velkou citovou vazbu," prohodila jsem a Zelená ke mě přiskočila. Její úsměv a zvědavé bušení ocasu mě donutil se lehce usmát. "Alfova matka byla taky Alfou," začala jsem a vlče pozorně naslouchalo "Jenže tím na něj neměla moc času a tak trávil Alfa většinu času s Korou, matkou Kiry. Bral ji jako svou vlastní matku," vysvětlila jsem a Zelená nadšeně zamávala křídly, i když se ji ani trochu nepovedlo zvednou. V tu chvíli jsem cítila k vlčici jakousi sympatii, což u mne nebylo běžné. "A ty jsi ji znala dobře?" otázala se mě a já překvapeně zamrkala. "Ano, jistě že ji znala," zasmál se Chris a lehl si vedle své učednice. "Možná by jsi se mohla zeptat někoho, kdo ji znal opravdu dobře," navrhla procházející Aela a sedla si vedle mě. "Kora byla sestra mého otce. Má matka zmizela, takže se o mě starala. Byla to úžasná, milá, pečující a laskavá vlčice která chtěla přinést mezi smečky mír," řekla Aela a utichla. Vyprávění o vlčici ji viditelně bolelo víc, než si dovedla představit. Smutně jsem se na ni zadívala. Aela po chvíli tichého sezení roztáhla křídla, zamávala s nimi a odletěla kousek od nás. Chris ji sledoval a pak se za ní rozběhl. "Chris je velmi pečující," usmála se Zelená a já se usmála.
"Mám ho moc ráda. Nemohla jsem dostat lepšího učitele," usmála se a já obrátila oči v sloup "Ještě ho vůbec neznáš," zavrčela jsem a vlčice se pousmála.
"Lovci, běžte! Hlídka, běžte!" štěkl Delta a znovu zmizel ve svém tmavém doupěti, kam nepronikal sluneční svit. "Pojď, odpočineme si," navrhla jsem a vlče se nadšeně rozběhlo za mnou. I když jsem měla ráda klid a ticho, na tom vlčeti něco bylo. Věděla jsem, že bych měla truchlit za Koru, ale chtěla jsem si užít té možná poslední chvíle, kdy budu k této vlčici cítit něco jiného, než zášť. S vlčetem po boku jsem došla do doupěte bojovníků a svalila se do pelechu, který byl nově upravený. Vlče jsem schovala pod křídlo. Poslední co jsem před spánkem zachytila, byl úsměv a lehké pokynutí hlavou od Omegy, která se právě vzdalovala od doupěte bojovníků a mířila dát poslední sbohem, staré vlčici.

Tak ano, dnes to není moc dlouhé, ale snad nevadí.  Budu se snažit to zase příště trochu prodloužit.