Ozval se tlumený zvuk křídel a já hned vyskočil na nohy. Alfa se vracel, to bylo poznat podle bílé srsti každou chvíli mizející za modře zbarvenými křídly. Rychle jsem probudila ostatní lovce tichým štěknutím a vyrazila po jejich boku za Alfou. Nešli jsme všichni, spoustu lovců nemělo náladu vítat Alfu, jako nějaká vlčata. Alfa, ale chtěl obvykle podat zprávu přímo od lovců a ne od Delty. Tentokrát ale jen prošel kolem nás, s hlavou lehce u země a něco si vrčel. "Co se mu stalo?" zeptal se Flame a otočil se na dva bojovníky, kteří pomalu přistávali. List se důležitě posadil a Light se rozhodl odejít s Kirou po boku do doupěte. "Alfa je od setkání s Alfami nějaký nevrlí, raději by jste ho měli nechat promluvit s Betou," řekl důležitě ale já viděla, jak mu cuká ocas. "Takže... ty víš o co se jedná?" ušklíbla jsem se a List zavrtěl hlavou "Nechce o tom mluvit. Jsem rád, že naše cesta je už u konce," ušklíbl se a já spatřila proletěl siluetu vlka. Přistál u doupěte Alfy. "Vypadá to, že Beta se tam konečně dostavila," zavrčela s úšklebkem Arel a já ji švihla ocasem. "Radši si běžte odpočinou," navrhl List. "To nemáš nic lepšího na práci?!" zavrčel vlk za Listem a ten strnul. Velký, postarší vlk s mnoha jizvami stál za mladým bojovníkem a cenil zuby. "Já se už chystal pryč," polkl a rychle se vznesl co nejdál od vlka. "Vy! Padejte! Je čas spánku!" zavrčel znova ale tentokrát na nás. Ostatní lovci se vydali do doupěte, ale já zůstala stát a přímo proti bojovníkovi. "Jestli jsi tak moc odpočatá, běž s hlídkou večer!" zavrčel znovu a se vztyčeným ocasem odklusal k Alfově doupěti. "On si chce rozhodovat," odfrkla jsem si ale pak si vzpomněla, jak mi o něm vyprávěla matka. Byl to bojovník teprve pár dní, když musel do své první války. Tehdejší Alfa, Jikra ho ještě ke všemu poslala zabít vlčata. Nebylo divu, že byl tak otrávený a zlý, skoro mi ho bylo líto. "Jdeš?" štěkl z doupěte hlas Dragona a tím mě vytrhl z hlubokého zamyšlení. Otočila jsem se a vydala se k doupěti. Nemohla jsem ale odtrhnou pohled od Alfova doupěte. Alfa v něm neklidně přecházel a Beta ho poslouchala. Černý vlk seděl před doupětem, měl uši přimáčklé k hlavě a pozorně se rozhlížel kolem. Když jsem došla do doupěte, lehla jsem si hned vedle Dragona a zahleděla se na vlky kolem. Několik vlků leželo blízko sebe a jiní leželi v koutě, každý sám.

Slétla jsem níž a připojila se k bílému vlkovi, který si pozorně prohlížel okolí. "Vidím stádo jelenů," štěkl Flame a já se zahleděla na velká, hnědá těla, která se bezstarostně pásla na louce. "Provedeme útok zespoda?" zeptala jsem se, ale nespustila oči ze stáda. "Ne, chci útok ze shora! Ukážeme jim, jak loví Zářivá smečka," zaštěkal a já trochu nervózně kývla. Útok ze shora byl nebezpečný, ale byl účinný, když se provedl dobře. Flame ukázal tlapkou doleva a já se s kývnutím snesla níž, nad koruny stromů. Rychle jsem hodila krátký pohled na Dragona, který byl na druhé straně, zatímco velitel akce, Flame kroužil nad stádem. "Už jen chvíli," zamumlala jsem si a má křídla začala vzrušením cukat. Pak Flame přitiskl tlapky k tělu a já zareagovala. Rozepjala jsem křídla co nejvíc to šlo a vznesla se kousek nad lesem . Rychle jsem zamávala křídly, přikrčila hlavu a přitiskla si tlapky k tělu. Flame už letěl za jedním jelenem, zatímco ho Dragon následoval do hlubšího lesa. Rychle jsem sletěla k nim a s křídly těsně od boku kličkovala mezi stromy, dokud jsem nespatřila černý ocas vlající za fialovou šmouhou. Štěkla jsem a oba vlci se rozletěli od sebe aby mi dali prostor, vedle jelena. Já sletěla blíž a musela si dávat pozor na jelení kopyta, která zběsile kopala a zároveň běžela. "Jdu mu po krku!" štěkl Dragon a přiblížil se k jelenovi. Já už ho dál nevnímala. Můj cíl, byl zpomalení. Lehce jsem zrychlila a zakousla se jelenovi do zad. Flame se hned po mně zakousl do jelenova boku . Jelen se začal motat a pak se i s Dragonem skutálel. Vyděšeně jsem zavyla, protože jelenova váha ho v této rychlosti mohla klidně zabít. "Přistaň," štěkla jsem a oba jsme přistáli tak rychle a bezpečně, jak to jen šlo. Flame doběhl k jelenovi jako první a už tahal jelena z bílého vlka. Rychle jsem přiskočila a pomohla mu z pod jelena. "Jsi v pořádku?" zeptala jsem se a rychle projela vlka pohledem. "A co křídla? Můžeš lítat?" štěkl rychle Flame a Dragon obě nadzvedl a lehce s nimi zamával. Oba jsme si hlasitě oddechli a Flame se snesl do vzduchu "Přivedu bojovníky," štěkl a zmizel někde ve vzduchu. Já zůstala sedět vedle Dragona a poslouchala jeho přerušované nádechy. "Za chvíli tu budou ostatní," zašeptala jsem. "To je mi ale lovec," ušklíbl se kdo si ze shora a já poznala Moonrise. Bílá vlčice se snesla k zemi a pokusila se Dragona podepřít. "Jen ho nech ležet," zavrčel nevrle Noah a Moonrise obrátila oči v sloup. Černý vlk popadl jelena za krk, prudce zamával křídly, až se zvedl oblak prachu. Když trochu opadl a já konečně znovu viděla, spatřila jsem Noaha, který sám táhl jelena vzduchem pryč. "To chce sílu," uznala Moonrise a popadla Dragona za kůži na krku. Já ho chytla za kůži na hřbetu a obě jsme se vznesli. Nošení zraněných vlků patřilo do tréningu každého vlčete. "Hlavně opatrně," napomenula mě Moonrise. Moc dobře věděla, jak na to jsem. Nikdy mi to nešlo, protože jsem často panikařila. "Jistím tě," ujistila mě znovu a já s námahou zamávala křídly a dala si pozor, abych Dragona nepustila. Obě jsme se rozletěli k táboru, zatímco Noah už tahal jelena do tábora.

Protáhla jsem si tlamu a s úsměvem sledovala Auru, jak se pečlivě stará o Dragona, který si s úsměvem nechal čistit srst. "On ještě netuší, co je zač," zasmála se Moonrise a olízla si krvavou tlamu. "Tak alespoň si okusí její "lásku" Jen se trochu spálí," zasmála jsem se a Moonrise se s úsměvem podívala na měsíc. "Alfa už nás měl shromáždit, je trochu pozdě," poznamenala a já přikývla. "Možná ti maličcí usnou dřív, než jim Alfa někoho přidělí," ušklíbla jsem se, ale Moonrise se stále dívala na tmavé nebe plné zářivých hvězd. "Smečko, Alfa by vás rád viděl všechny nastoupené!" zavyla Beta a já se pousmála. "Čtou nám myšlenky," pronesla jsem, ale Moonrise vážně zavrtěla hlavou "To dokáže jen Omikron," prohodila a já naklonila hlavu. "Jsi nějaká vážná," udivila jsem se a Moonrise pokývala hlavou "Bluesky už dávno skončila hlídka a stále se nevrátila," vysvětlila. "Neboj, ta víc co dělá," ujistila jsem ji a posadila se co nejdál od Alfovi skály. "Snad máš pravdu," vydechla vlčice a já ji s úsměvem upozornila na Alfu. Bílí vlk vystoupal na skálu a s přikrčenou hlavou a lehce přimhouřenýma očima projel smečku nevěřícím pohledem. "Dnes, bude jmenování vlčat! Dostanou učitele, který je provede výcvikem! Učitel vybraný pro vlče naučí svého svěřence tomu, co musí každý vlk znát a k čemu je určen!" zavyl Alfa a znovu projel smečku svým nedůvěřivým pohledem. "Snad budu učitelkou," pomyslela jsem si.

Tak, druhá kapitola je na světe! Nebudu to zdržovat a rovnou přejdu k věci. Kdo by měl zájem stát se učitelem? Máme tu dvě malé vlčice, které potřebují učitele. Kdo by měl zájem, prosím ať do komentářů napíše jméno vlčete a své postavy. První vlče se jmenuje "Li" a druhé "Zelená" takže pište 😉