Marcus Nicka vraždil pohledem.

„Co tu chceš?"

Nick Marcuse vraždil pohledem.

„Chci mluvit s Jeremym."

Jako dva lvi.

„Nemůže, je v koupelně."

Jeden divoký, nespoutaný a mohutný.

„Počkám."

Druhý menší, uspořádaný, ale vychytralý.

„Čekej si jinde, tohle je můj byt."

Provokoval.

„A co uděláš? Vrazíš mi?"

A Marcus si to nenechal líbit.

„Pokud si to tak moc přeješ."

Byl vzteklý a smutný.

„Spíš s ním?"

A Marcus byl zase veselý.

„Když řeknu ano, naštvu tě tím?"

„Šmejde."

„Debile."

Praskly mu nervy.

„Nemáš právo s ním šukat!"

Marcus se jen ušklíbl.

„A proč bych nemohl?"

Přehnal to.

„Najdi si jinou děvku."

Bránil tě.

„On není žádná děvka, ty hajzle!"

Netušil, co vlastně křičí, byl hlavně vzteklý.

„Je! Kdyby zůstal se mnou, kdyby odjel se mnou! Nestalo by se to! Je z něj děvka!"

Už stáli těsně u sebe. Oběma se chvěly ruce.

„Odvolej to!"

To by neudělal.

„Donuť mě!"

A najednou ses tam objevil bráško, vrhl ses mezi ně.

„Bráško!"

Od obou jsi schytal pěstí. Oba dva tě uhodili. Oba dva vykřikli tvoje jméno. Oba dva vypadali tak vyděšeně...