„Hej, Jeremy, zvonek!"

„Jsem nahej a v koupelně!"

„A já myju nádobí!"

„No a?"

„Dělej!"

„Princezno, jdi otevřít."

„A proč já?"

„Nic neděláš."

„Tak jó... Jé ahoj, Nicku."

Vypadal nervózně.

„Ahoj, Riley. Je tu Jeremy?"

„Je."

„A zavoláš ho?"

„Když on je teď nahý v koupelně."

Začal se zajímat.

„Aha a je tam sám?"

„No Marcus je v kuchyni."

Začal rudnout.

„Oni se snad sprchují spolu?"

„Nevím, ale spí spolu."

Po téhle větě se mu v obličeji promítl vztek a smutek.

„Aha. Kdy včera přišel Jeremy domů?"

Neuvědomila jsem si, že to vyznělo, tak jak to vyznělo.

„Hodně pozdě a choval se divně."

„Jak divně?"

Nepomáhala jsem tomu.

„Pořád se po Marcusovi sápal."

„Takže oni spolu spali i včera?"

Ani trošku.

„Jo, přece spolu spí každý večer."

Řekl to s takovou nechutí v hlase.

„No jo. To je přece jasný."

A najednou.

„Riley, kdo to je?"

Tohle nemohlo dopadnout dobře.

„Marcusi, to je Nick. Nicku, to je Marcus."