„No podívejme se, kdo se nám to vyhrabal z postele."

Vypadal jsi strašně.

„Neřvi."

Marcus vypadal nervózně.

„Pěkně ses včera ožral."

A ty nevrle.

„Nekecej."

Musel se zeptat.

„Pamatuješ si, co se dělo?"

Zarazil ses a pak jsi nahodil ten úsměv.

„Kromě toho, že jsem se dvakrát pozvracel a pětkrát spadl tak ne."

Ten, který jsem tak dobře znala.

„Dobře."

Marcuse si možná oklamal.

„Já... půjdu se osprchovat."

Ale mě už ne.

„Jo to bys měl, smrdíš."

Já už věděla, co je za tím úsměvem.

„Hmm."

Ale nic jsem neřekla.

„Jo a, Jeremy?"

Marcus na to musel přijít sám.

„Máš domácí vězení."

Musel na to přijít bez pomoci.

„Dobře."

Musel to pochopit.

„Ožral ses a nejsi plnoletý takže... Ty neprotestuješ?"

A ty sis to taky musel urovnat v hlavě.

„Ne. Jdu do té koupelny."

Ty jsi lhal, bráško.

„Koukej už dojíst. Chci to umýt."

Pamatoval sis vše.

„Jo, vždyť jím."

Naprosto vše.