92.
Stále tam jen tak seděl.
„Marcusi?"
I já byla smutná.
„Co chceš?"
„Bráška tě uhodil?"
„Ne, to mi na obličeji asi naskočila vyrážka v podobě ruky."
Ten sarkazmus si nemohl odpustit.
„Hodně jste křičeli."
„To aby se sousedi taky pobavili."
Byl nešťastný a naštvaný.
„Proč tě praštil?"
„Řekl jsem něco pěkně zlýho."
„Bráška Nicka miloval hrozně dlouho."
Skoro to vyštěkl.
„No a?"
„Ale když je s tebou je úplně uvolněný a veselý."
„Hmm."
„Můžu se ještě na něco zeptat?"
„Na co?"
„Ty mi šoustáš brášku?"
Nechápavě na mě hleděl. Já na něj zase hleděla s úplně vážnou tváří.
„Co prosím?"
„No jestli..."
„Já tě slyšel, zajímá mě kurva, kdes na tom byla."
„No já... Ve škole o tom teď hodně mluví a Lily dokonce přistihla své rodiče, jak to dělají. Marcusi, jak to děláte vy. Vždyť bráška nemá tu..."
Marcus se začervenal. Nekecám...
„Hele dobrý jo. Tak zaprvé ano, šoustám ti bráchu a zadruhé i tvůj brácha má nějaký otvor tam dole."
„Ale tam je přece jen..."
„Jo přesně tak."
„Ne to je hnusný! Vždyť z tama se ka..."
„Hele sklapni. Divila by ses, jak super to je."
„Ale..."
Zavrtěl hlavou.
„Proč se tu s tebou o tom vůbec bavím?"
„Nevím, ale to nevadí. Zbytek si vygooglím."
„Hlavně to zatím neříkej Jeremymu."
„Proč?"
,,Zablokoval by ti wifi."
„Dobře, jdeme se najíst?"
„Jo jasně, máš ráda čínu?"
Snad ti bylo jasné, že jsem se o tomhle musela jednou dozvědět vše a tohle bylo nejsnadnější řešení. Nemohla jsem zůstat malým děckem navždy.
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro