„Počkáš tady na mě, nikam nepůjdeš, ani se odtud nehneš, ano?"

„No jó."

„Zůstaň tu, za chvíli jsem zpátky."
.
.
.
„Ahoj, maličká. Co tu děláš tak sama?"

„Čekám."

„A nechtěla bys počkat u mě v
autě?"

„Ne. Nemám se odtud hnout."

„Ale notak, maličká. Mám bonbónky."

„Já mám taky. Hele."

„Tak a dost! Pojď sem, ty malej spratku!"

„Bráškó!"

„Hej! Pusť ji! Slyšíš!"
.
.
.
„Ššš, už je dobře. Už je dobře."

„Chci brášku. Kde je, Nicku?"

„Jak-jak víš, kdo jsem?"

„Bráška o tobě mluvil."

„Aha... A co říkal?"

„Říkal, že ho nemáš rád."

„A on? On mě má rád?"

„Bráška on..."

„Princezno!"

„Bráško!"

Sevřel jsi mě tak pevně v náruči.

„Děkuju. Moc, moc děkuju."

„Za málo, skrčku. Neměl bys ji takhle nechávat samotnou."

„Já nevěděl..."

„Seš fakt kretén, co? Ani o sestru se nedokážeš postarat. Seš ubohej."

Tehdy jsi mě sevřel ještě pevněji.