Dobře, dobře zase jsem vás špehovala. Nemohla jsem si prostě pomoct a navíc ta pizza nebyla dobrá. Takže tohle byla má kompenzace.

„Tentokrát budeš oblečený!"

„Ne."

„Jo!"

„Ticho nebo ji probudíš."

„Co po mně vlastně chceš?"

Začali jste šeptat.

„Já nevím, doháníš mě k nepříčetnosti a zároveň..."

„A zároveň?"

„Jsi dítě. Hloupé děcko."

„To je to, co si o mně myslíš? Že jsem děcko?"

„Mezi námi nikdy nic být nemůže."

„Ne, to nemůže. My dva nemáme nic společného."

„Vůbec nic."

„Naprosto nic."

„Je to špatné."

„Já vím."

„Tohle nesmíme."

„Tak řekni, ať přestanu a já přestanu."

Nic jsi neřekl, on nepřestal a já rychle vycouvala ze dveří.