„Vše máš připravené a nachystané. Jídlo stačí dát do mikrovlnky a svačinky máš v ledničce. Jogurty tam jsou taky a choď spát brzo a dávej na sebe pozor a... "

Byl jsi tak starostlivý.

„Už jdi."

„Princezno, nezlob se, prosím."

„Já se nezlobím."

Jak bych se mohla zlobit.

„Ne, ne neplakej."

Já se bála.

„Nechci, abys jel pryč."

„Víš, že musím."

„Dovezeš mi suvenýr?"

„No jasně, že jo."

„Mám tě moc ráda."

„Já tebe taky."

„Tak hni už tou prdelí, nemám na tebe celej den!"

„Za dva týdny, princezno... Za dva týdny."

Ty týdny sis spíš zašeptal. Bál ses. Tak moc ses bál, ale nejvíc mě děsí, že ses nejspíš tolik bál o mě a né o sebe.