5.
„Strýc už je doma, tak šup do pokojíčku a zamknout, ano?"
„Přijdeš?"
„Jasně."
.
.
.
„Už jsem tady."
„Zase máš barevnou tvář."
„Venku je zima."
„Aha, nemáš imunitu. Nebo tak to aspoň říká paní učitelka."
„No, asi nemám, ty rozumbrado."
„Přečteš mi dnes něco? "
„Sněhurku?"
„Jo, jo Sněhurku."
„Bylo, nebylo..."
I přes to všechno ses dokázal vždy tvářit, že se nic neděje, že je vše v pořádku.
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro