Vrátila jsem se. Čekal jsi tam na mě.

„Ahoj, princezno, tak jak bylo?"

Vypadal jsi úplně v pohodě. Žádné podlitiny a modřiny na tváři. Úsměv jako vždy.

„Úžasně. Bylo to naprosto super. Bydleli jsme v hotelu. Vařili výborně a a a..."

„Zadrž. Povíš mi to doma, ano?"

Tvůj smích mi tak moc chyběl.

„Dobře."

„A pusu po tak dlouhé době nedostanu?"

„Né jsou tu lidi."

„Ale noták."

„Ale malinkou."

„Malilinkatou."
.
.
.
„Eh, bráško, co to je? Barví to."

Ta panika v tvém obličeji.

„Ale to nic. Koupíme si pizzu na tvou počest."

Zamluvit. Odvést pozornost.

„A pozveme Nicka."

„Dobře, zavolám mu."

Makeup. Starý a osvědčený trik. Nejspíš sis říkal. Proč mě to nenapadlo dřív. Asi protože to nikdy nebylo tolik potřeba.