„Jdeš pozdě."

„Promiň, princezno."

„A divně páchneš."

„Co prosím?"

Rozesmál ses.

„Jo. Smrdíš. Jde z tebe cítit kouř a to co táhne i ze strýce."

Našel sis práci v jakémsi pajzlu.

„Ale princeznó."

„Né nedotýkát! Nee smrdí."

„Au, ty, citlivko."

„Až přijdeš domů tak se vydrhneš."

„Jsem snad pes?"

„I pes voní líp."

„Jsi má malá krutá princeznička."

Byla jsem krutá. Malá, hloupá a sobecká. Ty kruhy pod tvýma očima, ten unavený úsměv a to jen proto, abych mohla jet na hloupý lyžařský kurz. A víš proč? Protože jsem byla tvá. Tvá malá princezna, kterou jsi miloval.