Ještě ten večer někdo zazvonil. Ty jsi spal, bráško. Sešla jsem dolů, abych otevřela. Chtěla jsem, abys odpočíval... Po tak dlouhé době jsi konečně usnul. Bylo by lepší, kdybych neotevřela.

„A-ahoj, škvrně. Je, je Jeremy doma?"

„Je."

„A zavolala bys ho prosím. Musím, musím s ním mluvit."

Třásl se a oči měl zarudlé.

„Bráška spí a já tě za ním nepustím."

„Ale já."

„Bráška brečel a bráška nikdy nebrečí, ani když je doma strýček... Ublížil jsi mu."

„Nechtěl jsem! Prosím věř mi!"

„Proč? Bráška říkal, že tě miluje!"

„Já ho taky miluju!"

„Tak proč bráška brečel a říkal, že už tě nikdy nechce vidět?"

„Protože jsem zasranej kretén, škvrně! Proto!"

Byli jsme asi moc hlasití. Nechtěla jsem tě vzbudit, promiň.