„Bráško?"

„Ano?"

„Uděláš mi kakao? "

„Hmm. Počkej... Došlo."

„Chci kakao."

„Já chci zase milion."

Byla jsem umanutá a ty taky.
.
.
.
„Co to je?"

„To je, bráško, tvůj milion."

Ten naprosto nechápavý výraz.

„Víš, že milion má o trochu víc
nul?"

„To nevadí."

To odevzdání v hlase.

„Za chvíli jsem zpátky."

„Děkujů."

Vždy jsi pro mě udělal vše.