„To už je tu zas?"

„Bráško? proč se k němu chováš stále tak hnusně?"

...

„Ahoj, škvrně, a to... ahoj."

Mezi vámi to bylo tak divné.

„Ahoj, Nicku!"

„No nazdar."

„Hele... proč jsi na mě takovej?"

„Ty se ke mně snad chováš jinak?"

„Hele já... Mrzí mě to... Prostě... Vždyť jsi buzerant sakra!"

„Bezerant? Co to je, bráško?"

„To nic, princezno... Hele, Nicku. Já... Děkuju za to všechno. Už je mi dobře. Já... Budu ti dělat úkoly, abych ti to splatil, jo?"

„Nedělal jsem to pro školu."

„Tak proč?"

„Jednou týdně. Ty, já a škvrně strávíme spolu."

„Ale..."

„Snad jsi rozuměl, ne?"

„Jo."

To napětí se dalo krájet. Když Nick odešel, seděl jsi na parapetu. Díval ses na něj dokud nezabočil za roh. Nad čím jsi asi tak přemýšlel, bráško?"