„Bráško? Ty zvracíš?"

„Není mi moc dobře."

„Máš horečku!"

„Ne, nemám a teď pojď, musíš do školy."

„Ale."

„Jdeme."
.
.
.
„Bráško, třeseš se."

„To je dobrý."

„Ne není. Dojdu to sama."

„Ne!"

„Bráško... "

„Hej, škvrně!"

„Nicku! "

„Jak to, že už nejsi ve škole?"

„Vždyť tam jdeme, nestarej se."

„Co to s ním je? "

„Je nemocný."

„Proč tě tam teda vede on? "

„Co je ti sakra do toho?"

„Bráško! Jsi sprostý! "

„Promiň, princezno."

„Odvedu ji tam."

„Ne."

„Jo."

Odvedl nás domů. Tebe nesl v náručí. Byl jsi hodně bledý a usnuls. Ve škole mě i omluvil. Postaral se o tebe bráško. Konečně se o nás někdo postaral. Konečně se o tebe někdo postaral.