„Vzali to dobře."

„Jak jinak."

„Jess."

„Hmm?"

„Toto ne."

Bylo to dokonalé.

„Vždyť se ti to líbí."

Její ruce byly tak jemné.

„Jessah."

A pak musel do pokoje vlízt Marcus.

„Můžete se ztišit?"

Jess se netvářila nadšeně.

„Vy taky nejste nikdy ticho."

A Marcus si začal stěžovat.

„Jenže Jeremy to se mnou nechce dělat, když slyší svou sestru, jak vzdychá."

Ohradila jsem se.

„Hele já ho taky slyšívám a tak hlasitě slyšet nejsem."

„Sousedi si to nemyslí, jau!"

Hodila po něm polštář.

„Vypadni."

„Pořád je to můj byt."

„Máme tu něco rozdělaného."

Už brala do ruky lampu.

„A co... Ježiš přestaň, dyť už jdu."

Byli skutečně stejní.

„Jess to..."

„Marcusíah přestáň. Řekl jsem,že, že dnes neah."

„Jess, co to děláš?"

„On to dělá schválně, však já mu ukážu."

Úplně stejní.

„Jess!"
.
.
.
„Bráško?"

Oba dva jsme byli zničení.

„Princezno, je to v háji."

Tys nemohl pořádně sedět a já myslela, že usnu ve stoje.

„Musíme utýct."

Celá noc.

„Najdou nás."

Bylo to sice hezký, ale pro naše dobro, tak pro dobro sousedů...

„Další takovou noc už nedám."

„Já taky ne."

Muselo se to usměrnit.

„Budou mít celibát?"

Nebyli nadšení.

„Tak to bude nejlepší."

Ani trošičku.