„Riley! Proboha co se stalo?"

Měla jsem roztrhlou košili a brečela jsem.

„P-paul."

Zatínala pěsti.

„Zabiju ho. Já toho šmejda zabiju!"

I v té chvíli mě ohromilo, jak je krásná.

„Ne, on. Neudělal to. Já utekla."

Bála se o mě.

„Říkala jsem ti, jakej je!"

Musela jsem to zjistit.

„Já vím, promiň."

Vědět na čem jsem.

„Pojď ke mně."

Teď přemýšlím, jak jsi to zjistil ty.

„Jess. Já. Já..."

Sevřela mě v náruči. Tak nádherně voněla.

„Klid. Hlavně klid."

Jako květiny a moře.

„Nelíbily se mi jeho doteky. Nic se mi nelíbilo."

Byla jsem jí omámená.

„To je dobrý."

Byla tak blízko.

„Jess?"

Políbila jsem ji a ona se odtáhla.

„Riley! Co to děláš..."

Znovu jsem ji políbila.

„Prosím."

Chvíli spolupracovala a pak se zase odtáhla.

„Přestaň."

Ty polibky byly dokonalé.

„Nechci."

Chuť třešňového lesku.

„Jestli. Jestli je to pro tebe jen žert."

Plakala a usmívala se.

„Není."

Měla jiskřičky v očích.

„Pak ale nepřestanu."

Škádlivě mi skousla ret.

„Prosím, Jess."

Tohle jsem byla já? Asi ano. Zmatená a šťastná.