Ten čas zase letěl tak strašně rychle. Už tři měsíce mi bylo patnáct.

„Jess! Tak pójď!"

Paul už chtěl sex. Ano, stále jsem s ním chodila. Ale sexu jsem se vždy vyhla. Nechtěla jsem.

„No jó."

A on stále naléhal.

„Notak si už lehni, za chvíli to začne."

S Jess se z nás staly nerozlučné kamarádky. Bylo mi s ní tak hezky.

„No dyť jo."

Roj meteoritů. Neskutečná podívaná.

„Je to nádherné, že ano?"

Šeptaly jsme.

„To je."

Nahnula se ke mně.

„Co se děje, Jess?"

Byla tak blízko.

„Jen tady. Něco jsi měla ve vlasech."

Tak moc mi bušilo srdce.

„Aha. Díky."

Netušila jsem proč.

„Není zač."

Tváře mi hořely. Nemělo se to dít.

„Zítra jdu za Paulem."

„Proč?"

„Je to můj kluk."

Zastávala podobný názor jako ty a Marcus.

„Bohužel.

Mrzelo mě to.

Pořád naléhá?"

„Trošku."

Zvýšila hlas.

„Chce tě jen do postele."

Všichni to tvrdili.

„To není pravda."

„Je."

„Nic nevíš. Sama s nikým nechodíš!"

„Protože čekám."

„A na co?"

„Až osoba, kterou miluju konečně pochopí, co k ní cítím."

Zarazila jsem se.

„Co?"

,,Žárlím, Riley. Tak moc žárlím."

Byla jsem vyděšená. Tak moc vyděšená.

„Já tě nechápu."

Ze sebe samotné.

„To nic. Jsem už moc unavená. Půjdu spát."

Protože, bráško...

„Tak dobrou."

Já. Já si přála, aby mluvila o mně a zároveň se tak moc bála, že vážně mluvila o mně.