„Co tu děláš, škvrně?"

„Ahoj, Nicku."

„Co tu děláš sama?"

„Čekám na brášku."

„Zase tě nechal samotnou!"

„Ne, ne. Je to překvápko. Končili jsme dřív a já ho chci překvapit. Takže pšššt."

„On o tom neví?"

„Nee."

„Počkám tu s tebou, škvrně."

„Nejsem škvrně a nemusíš."

„Musím... Jak se vlastně má?"

„Bráška?"

„Jo."

„Proč se ho nezeptáš?"

„My se moc nebavíme."

„Asi dobře. Usmívá se, ale... "

„Ale?"

„Zase si dělal ty čárky."

„Čárky?"

„Čárky."

„Nechápu, jak to myslíš? "

„Co tu děláš? Jak to, že nejsi ve škole!"

„Překvápkó!"

„Tohle už nikdy nedělej, rozumíš?"

„Chtěla jsem tě překvapit."

„Půjdeme domů, ano?"

„Fajn. Ahoj, Nicku!"

„Nazdar, škvrně. "

Bál ses o mě. Tak moc ses o mě bál.