„Dobrý d..."

Okamžitě tě objala.

„Zlatíčko, jaký pak dobrý den? Tykej mi a říkej mi Dito."

Byla hrozně energická.

„Dobře, Dito."

Začala si tě prohlížet a usmívala se.

„Musím říct, že si můj chlapeček vybral dobře."

Marcus jen protočil očima.

„Proboha, mami."

Pak se vrhla na mě.

„No co? Riley! Ach, ty jsi ještě krásnější než jsem myslela."

Bylo to fajn, hezky voněla a její náruč hezky hřála.

„Děkuju."

„Tak si dáme kávu?"

„No jistě, no musím říct, že ses teda činil, Marcus byl vždy nepořádník."

Řekla to slušně, neřekla, že byl vždy prase.

„Mami!"

„No co? Ve tvém pokoji to vždy vypadalo, jak po vybuchnutí bomby."

Usmál ses a poplácal jsi ho po hlavě jako psa.

„Tak už se lepší, viď, zlato?"

Marcus byl na mrtvici.

„Jistě."
.
.
.
„Víte, že Marcus chodil jalo malý na balet? Ukážu vám fotky."

Úplně zrudl a snažil se jí fotky sebrat.

„Ne!"

Marně.

„Jé! Marcus vypadá jak holka."

Bylo to tak vtipné.

„Mlč, skrčku."

„Nebuď drzý."

„Promiň, mami."

„Ale ta sukýnka ti sluší, lásko. Vypadáš jako roztomilý klučina."

Zašeptal jsi to, ale já to slyšela...

„Však počkej večer."

Zase jsem se nevyspala.