Celý den jsme strávili spolu. Tak jako dřív. Ti dva se neukázali a nám bylo bezvadně. Seděli jsme na gauči, cpali se čokoládou a dívali jsme na telku, až večer konečně klaply dveře.

„Marcusi, co to děl..."

Začal tě líbat. Naléhavě a prudce. Žádné něžnosti. Neochotně ses odtrhl.

„Kde je Nick?"

Ušklíbl se a zas se k tobě nahnul.

„Pryč."

Odstrčil jsi ho.

„Jak pryč?"

Zase se k tobě nahnul.

„Vrací se do Anglie."

Začal ti krk zasypávat polibky.

„Proč tak náhle?"

Přivřel jsi oči, chvěl ses.

„Řekněme prostě, že jsem vyhrál."

Odtáhl ses.

„A..."

Protočil očima.

„Zítra se s tebou přijde rozloučit a to všechno."

Zamračil ses.

„Cos mu provedl?"

Usmál se.

„Nic, jen jsme si popovídali."
.
.
.

Vrtalo mi to hlavou.

„Marcusi?"

Bylo to divné.

„Co je, Riley?"

Nevěřila jsem tomu, že by se jen tak vzdal.

„Jak jste se dohodli? Proč Nick jen tak odjíždí? "

Bála jsem se, že Marcus Nickovi ublížil.

„Vyhrál jsem."

Vážně to bylo divné.

„Jak vyhrál? Poprali jste se?"

A Marcus prostě...

„Ne, prostě jsme si střihli."

Stále netuším, jestli si dělal srandu nebo...

„Cože jste? Marcusi, počkej!"

Myslíš, že to mohl myslet vážně?