Loki

„Ahhhhaaaaah!" Zmítal jsem se na posteli, málem až zpřetrhal provazy, jak to bolelo. Měl jsem dojem, že snad zešílím. Jak tohle může někdo zažívat dobrovolně?! „Thoooooore!" Zaťal jsem ruce do prostěradla a pevně k sobě semkl víčka. Slyšel jsem, jak můj manžel křičí z vedlejší místnosti na ty lékaře a snaží se za mnou dostat. „Nemůžete tam jen tak vrazit! Je na tom špatně! Musíme ho operovat, tak nás nechte pracovat!" „Jak se opovažujete! Ihned mě pusťte! Musím za ním!" Křeče alespoň na okamžik polevily a já si opřel hlavu o opěradlo. „To zvládneš Loki. Jen nám důvěřuj, ano? Půjde to rychleji, než si myslíš." Vedle postele stál Bruce v bílém plášti společně s nějakou Japonkou a ještě pár dalšími lidmi v bílém. „Ahhhh! Strašně to bolí!" „Klid! Jen se uklidni, ano? Musíme ho dostat ven v pořádku, tak sebou tak neházej." „Ahhhhhaaaaaah!" Popadl jsem nejbližší osobu za ruku a silně ji stisknul. Když povolily bolesti, povolil jsem sevření. Pak už jsem jen malátně slyšel několik výkřiků. „Odveďte ji na ošetřovnu, to bude určitě zlomenina! Dejte už mu sakra tu injekci! Na co do prdele čekáte?! Tohle není žádná telenovela, tak přestaňte blbnout!" Zavřel jsem oči a stisknul kovové madlo pod náporem další nesnesitelné bolesti. Uslyšel jsem prasknutí a zaskřípění. „Do prdele! Tu injekci! Hned!" Ucítil jsem ostrou bolest v zádech a hrot kovové věci protínající mi kůži, než jsme upadnul do kómatu.

„Loki? Lásko slyšíš mě?" Pomalu jsem začínal zase vnímat okolí kolem sebe. Cítil jsem, že mě někdo drží za ruku a slyšel jsem sametový starostlivý hlas svého manžela. „T-thore?" „Ach lásko! Tak jsem se bál, že se neprobudíš. Byl jsi tak statečný." Stisk zesílil a na ústech jsem ucítil měkké rty. Stěží jsem opětoval polibek a otevřel oči. „Co se stalo?" „Museli tě uspat. Rozdrtil jsi jedné doktorce ruku a urval opěrku lehátka. Píchli ti koňskou dávku sedativ, aby tě uspali. Benner říkal, že tak náročný zákrok ještě nezažil." Thor se zasmál a pohladil mě po tváři. V té chvíli mi všechno seplo, ztracená energie se vrátila a já se i přes bolest vyšvihnul do sedu. „neblázni zlato! Lehni si!" Thor mě vmáčknul zpět na postel a nechtěl mě pustit. „Kde je?" Začínal jsem pomalu vyšilovat. „Hned ho chci vidět!" „Klid LOKI! Hned ti ho podám, ano? Jen se uklidni." Přimáčknul mě do postele a lehce mi nadzvedl záda tak, abych viděl na zbytek pokoje, ale zároveň nenamáhal bolavé břicho. Jen co mě zvednul, zjistil jsem, kde jsem. SHIELD. Konkrétně ošetřovna. Vedle mé postele se vyjímala malá kolébka. Blondýn se sklonil a opatrně mi podal malí uzlíček omotaný v modré látce. Dojetím mi začaly stékat slzy po tvářích. Šťastně jsem se usmál. „Ahoj miláčku." Přivinul jsem si to malé k sobě a políbil ho lehce na ochmýřené hlavičce. „Miluju vás oba." Thor mě objal i s malým kolem ramen a oba nás něžně políbil. Se slzami v očích jsem se na něj podíval. „Máme syna." „Toho nejnádhernějšího na světě. Celá maminka." Sklonil se a věnoval mi krátký procítěný polibek. Zakřenil jsem se na něj a pak už upnul všechnu svou pozornost na malé pravidelně oddechující klubíčko v mé náruči. „To asi těžko. Nemá blond, ale černé vlásky." „Pako." Žďuchnul mě do nohy a posadil se k nám na postel. Oba jsme se kochali tou nádherou nového života. Na chvíli jsem zavřel oči a soustředil svou magii do oblasti břicha, kde se po malé chvilce zhojila celá dlouhá jizva po císařském řezu. Nepůjde vidět ani škrábanec. Usmál jsem se a opřel si hlavu o Thorovo rameno. Objal mě kolem pasu a přitisknul se blíž k nám. „Miluju tě." „Já tebe." Zvednul jsem hlavu a nechal se znovu políbit. Usmál jsem se na modrý uzlíček a zašeptal jak jen nejlépe jsem dokázal: „Vítej do rodiny Narfi." Se vší láskou a štěstím jsem jej políbil na čelíčko a pozoroval, jak pomalinku rozevřel očka a ukázal tak dvě modré studánky. „Tak trochu bude asi i po tobě." Zasmál jsem se a užíval si ten nejlepší pocit na světě. Pocit plnosti a milovanosti. Mám svou rodinu a nikdy, opravdu NIKDY si ji nenechám vzít.

Tak a jsme na úplném konci! Nebojte, s Thorki nekončím, ale dávám si chvíli oddech a budu psát jiné shipy. Až budu chtít něco dalšího na tohle táma vydat, objeví se určitě zpráva na mojem profilu, tak mě nezapomeňte všichni sledovat!

Chci říct, že jsem si tenhle příběh i přes všechny překážky moc užívala a i přesto, že jsem z toho udělala nehorázný pleps se mi to svým způsobem líbí.

Nezapomeňte si přečíst jiné moje příběhy a tímto vám chci poděkovat a nadobro se loučím! Mějte se moji shipeři!

Vaše Tiranis!