Thor

„Já......................." Ty minuty byly nekonečné. Loki mi svíral ruku tak pevně, že jsem měl až chuť vyjeknout a pustit ho. Namísto toho jsem jen čekal. Zdálo se to tak jen mě, nebo uteklo nejméně půl hodiny? „.......................ano! Ano, půjdu moc ráda! A potřebujete jakkoli mou pomoc?" „Ne, už to máme zařízené. Zítra jde Thor s Jane naměřit oblek a já půjdu sám. Mám k onomu krejčímu jistou prosbičku." Loki se lišácky usmál a mrknul na Helu. Nechápal jsem a raději asi lépe nechápat. Stejně by mi to neřekl.

Večer jsme nakonec strávili u Hely v bytě. Chtěla vědět všechny detaily a odmítala se vzdát bez toho, aniž by nám nějak pomohla. Nakonec to dopadlo tak, že pomůže v kuchyni s přípravou a prý nám ohlídne ten dort. Loki byl moc rád a pevně sestru objal. Ta stála v té chvíli jako zaražená. Popadal jsem se za břicho, jak se tvářila. Pak už jsme ale museli odejít do ložnice. Rozloučili jsme se a dohodli se, že Hela musí konečně vylézt z pokoje, jinak tam uhnije. Jen se tomu zasmála, ale vsadil bych se, že se jí ten nápad moc nezamlouval.

Probudil jsem se celkem brzy. Lokiho andělská tvář se opírala o můj hrudník. Pravidelně oddechoval a trochu se mračil. Asi se mu muselo něco zdát. Pohladil jsem ho po obnažené paži a vlepil mu krátkou pusu do vlasů. Lehce se zavrtěl a spal dál. Vypadal tak klidně, když spal. Stále nemohu uvěřit, že tenhle anděl bude už za pět dní mým manželem po zbytek našich životů. Trochu sebou zacukal a zamručel. Usmál jsem se a políbil ho na rty. Když jsem se pak odtáhl, dívaly se na mě dva rozespalé smaragdy. „Dobré ráno." „Dobré." Usmál se a přitulil se ke mně. „To bylo krásné probuzení." „jestli chceš, budu tě takhle budit pořád." „Hmmmm." Chvíli jsme se mazlili, já ho hladil po těle a líbal na tváři a ve vlasech. On mi jezdil rukou po hrudi a kreslil tak různě velké kolečka. Cítil jsem se v tu chvíli strašně šťastný, když sebou Loki trhnul. „Sakra! Máme jít zkoušet ty látky!" Vystřelil zpod pokrývky jako kulka z pistole a za chvíli už byl zase zpět oblečený a upravený. „Tak honem! Vstávej!" Začal mě tahat z postele a strkat do koupelny. „No jo, no jo, už jdu." Zalezl jsem do koupelny, pak do šatny a nakonec k botníku, než jsem byl připraven vyrazit.

Došli jsme společně k bifrostu, kde už na nás čekal Heimdall. Ochotně nás pustil na zemi přímo před Janin dům. Duhový tunel zmizel za oblaky a v tu samou chvíli se rozlétly dveře. „No to snad ne!" Jane vypadala nějak naštvaně. „Ehm, děje se něco?" „ty se ptáš?! Zničili jste mi trávník!" „Taky tě rád vidím." Zašklebila se a s taškou přes rameno se s námi vydala do města. Zastavili jsme se asi po dvaceti minutách chůze u jednoho malinkatého šedého nevýrazného obchůdku. „Tady nám mají ušít oblečení?" Vážně jsem pochyboval o tom, že zrovna tady by to mohlo vyjít podle Lokiho představ. „Blázníš? Buď trochu slušný! Podle Jane je to nejlepší krejčí v zemi!" Loki na mě hodil pohled ve stylu chovej se slušně a vešel do obchodu. „Ach dobrý den! Taková vzácně vyhlížející návštěva! Co si budete přát?" Z vedlejšího kumbálku dospěchal starý šedovlasý čiperný děda v hnědé tvídové vestě a s krejčovským metrem kolem krku. (Pro ty z vás, kdo nepochopili, tak jde o Stana Leeho)„Tady mí kamarádi by potřebovali svatební obleky." Jane se usmála a postrčila nás více do obchodu. „Tak se mi tady postavte mladý muži a já si vás přeměřím. Za jak dlouho budete ty obleky potřebovat?" „No, na příští středu. Bylo by to možné?" „Ale jistě! V úterý budou hotové." Onen stařík mě dostrkal na nějakou značku a začal mě měřit a zapisovat si čísla. „To vám povím, vám tedy pán bůh nadělil! Takových svalů! To byste vypadal dobře i v pytli od brambor." Loki se začal smát. Zakřenil jsem se na něj a raději dál poslouchal, jak si mám stoupnout. Po chvíli jsem byl doměřený a Jane mě ihned odvedla z obchodu ven. Zakotvili jsme v nedaleké kavárně a čekali další dvě hodiny, než se můj snoubenec uráčí vyjít z toho krámku.