Loki

Co to sakra je?! Od kdy je pod palácem pohřebiště?! Co se to děje?!

Poté, co Hela získala svého rozkošného společníka zpět a zavřela ho do pokoje, uvolila se přijít na rodinnou večeři v jídelně. Nechali jsme pro jistotu uzamknout palác a připravit hostinu. Když pak Hela přišla do jídelny, měla na sobě dlouhé zelenočerné šaty a decentní korunku vpletenou do vlasů. Vypadala dobře, víc přístupně a míň psychopaticky. Posadila se vedle mne k hraně stolu. Po opačném boku jsem pak měl svého přítele. To ticho, co kolem panovalo, bylo nepříjemné. „Ehm Helo, tak jak se ti líbí v paláci?" „Je to tady o dost jiné, než jak si to pamatuju. Vidím, že jste nechali předělat strop snad v každé místnosti." Strop? Tohle není původní malba? „Zřejmě ano. A líbí?" „Ta předtím byla lepší." Jak mám sakra navázat na něco takového?! Ale přece nebudeme sedět potichu, to se nehodí. „Já-„ „Nesnaž se prosím. Chápu, že vám o mě otec asi navyprávěl spoustu špatných věcí a jen těžko bych vám dokazovala, že Odin byl dobrý intrikář a že vám zřejmě lhal, tak to nech být." „A co kdybys nám řekla svou část příběhu? Nemůžeme na tebe koukat v dobrém světle, když známe jen ty špatné věci." Hela se odmlčela, snad by to i nakonec řekla. „Dnes ještě ne. Je příliš brzy." Kývnul jsem a dál to raději nerozváděl.

Dny ubíhaly. Se sestrou jsme mluvili čím dál méně, ale přesto se mezi námi tvořil celkem přátelský vztah. Thor byl stále velmi ostražitý a nedal se přemluvit, že nemusí stále střežit každý můj pohyb, ale na druhou stranu mi ta pozornost vůbec nevadila. Nevím, proč ji rodiče popisovali tak strašlivě, je celkem přívětivá. „Loki? Lásko, už jsi hotový?" Thor na mě volal ze společné ložnice. Stál jsem zrovna vprostřed šatníku a vybíral si mezi tím, co si dnes obleču, ale je to čím dál těžší. Jak se zabydlujeme, nabývá i počet oblečení v mých skříních. Nakonec jsem zvolil černou tuniku se zlatým zdobením a rudý teplý plášť. Vím, že je to Thorův nejoblíbenější oblek, už jen proto, že je červený. „Už letím, jen ještě pár minut!" Z vedlejší místnosti se ozvalo frustrované povzdechnutí. „To už jsi říkal před hodinou." „Ale teď už je to pravda." Zasmál jsem se, pročísnul si vlasy a vyšel ze šatny.

Dnešní společná večeře byla v něčem jiná. Thor se nemračil jako obvykle a dokonce se i s Helou bavil. Ona byla o mnoho přístupnější a dokonce i žertovala. „Tak tedy povězte, jak jste se vlastně dali dohromady. Docela by mě zajímalo, jak se bratři dostanou z přátelského stavu do mileneckého." „Ehm.....no." Thor si promnul zátylek a rozpačitě se po mě ohlédnul. „Tak nějak samovolně?" Sestra zvedla své perfektně upravené obočí. „A dál?" Bylo vidět, jak je bratrovi ta konverzace nepříjemná, tak jsem mu trochu pomohl. „Zachránil mě z vězení, když mě tam uvrhnul otec. Tak trochu jsem udělal na Asgardu zmatek, ale o tom raději jindy. Začali jsme se vídat a tak nějak jsme si k sobě našli cestu." Hela se lehce pousmála a ukázala na mě svými dlouhými prsty, ze kterých mám celkem respekt. Jsou ostřejší než břitvy. Jak to ta ženská sakra dělá?! „Takže tě přijel zachránit na bílém koni a ve zbroji se svým mocným kladivem? To je téměř jako román, ne?" Oba jsme se zasmáli. „Tak nějak. Ale jsem nesmírně rád. Nebýt toho všeho kolem, asi bychom se nikdy nedali dohromady." „Zníte vážně šťastně. Jsem ráda, že jsem vás dva mohla poznat." Usmál jsem se a dále si hleděl plného talíře. Konverzace se nesla ve velmi příjemném duchu, až jsme se večer rozloučili a každý zamířil do svých komnat. Svlékl jsem svůj šat a usmál se, když se kolem mého pasu obmotaly dvě silné paže. Zapřel jsem se o pevnou obnaženou hruď svého snoubence a nechal se líbat na krku a šíji. „Hmmmm..........miluju tě." Zapředl jsem jako kočka a pohladil ruce kolem mého pasu. „Já tebe víc." Hlas měl ztěžklý a zastřený touhou. Pousmál jsem se a  přetočil se k němu čelem. Kouknul jsem do dvou zrcadel temných jako rozbouřené moře a musel se škodolibě usmát. „Tady má někdo hravou náladu vaše veličenstvo?" Naklonil se blíž až těsně k mému uchu. Z té blízkosti a sametového hlasu rozeznívající tak vzrušující slova mi naskočila husina. „Mohu být tak poctěn a strávit s vámi vášnivou noc plnou dravých polibků a vzdechů nejsličnější princi?" Zajel jsem mu dlaněmi za krk a přitáhnul si ho do dlouhého polibku. Když jsem se odpojil od těch přesladkých rtů, skousnul jsem si spodní ret a zašeptal. „Miluj mne Thore jako ještě nikdy. Vem si mě a udělej mi královského dědice." Jako bych strhnul tak strhnul lavinu. V jednu chvíli jsme ještě stáli u konferenčního stolku a v tu druhou už jsem byl povalen na posteli pod svalnatým tělem a propínal se pod prudkými přírazy do mého očarovaného těla.
Tak je tu další kapča! Pořad vydávám přes mobil, tak se nebudu vykecávat. Dejte hvězdičku!
Vaše Tiranis!