Loki

Doběhli jsme do sálu. Všichni už tam byli a poplašeně se na nás dívali. Podal jsem Thorovi žezlo a stoupl si po jeho boku u královského stolce. „Loki.......bojím se." „Jsem tady s tebou. Nemusíš se ničeho brát velký bráško, spolu to zvládneme." Úmyslně jsem použil větu, kterou jsem už kdysi jednou vyřkl, když jsme jako děti chodívali na dobrodružné výpravy. Povzbudivě jsem se na něj usmál a chytl ho za volnou ruku. Přímo uprostřed síně se rozevřelo černé kolo se zelenými záblesky a ven prostoupila žena s uhlově černými vlasy a ďábelským úsměvem. I přes ten zdemolovaný stav vypadala úchvatně. „Takže skonal......................................škoda, ráda bych to viděla." Lidé ze síně v houfech utekli, že jsme zde zůstali jen my dva. „Ty budeš Hela, já jsem Thor, syn Odinův." Podíval jsem se na Thora, jež si povolal i své kladivo a byl připravený zaútočit každým okamžikem. „Nevypadáš, jako on." „Třeba bychom se mohli nějak domluvit." „Ty jako on mluvíš." Tohle nevypadalo vůbec dobře. „Pozdravte svou sestru, ne? Tedy jinak, ukloňte se královně." Tohle jsem nedokázal. Musel jsem se lehce zasmát. Hodila po mě vražedným pohledem. „Něco směšného člověče, jehož jméno neznám?!" „O-omlouvám se sestro. Já jsem Loki, syn Odinův a Laufeyův, ale to jež si právě řekla je absurdní. Nemůžeš zastat mé místo." Nechápavě na mě pohlédla. „Ty jsi muž." Kývl jsem. „Pak tedy nemůžeš být královna, nýbrž král. Ale jak tak koukám, to bude spíš náš bráška." Otočila svůj pronikavě zelený pohled na Thora. „Muž jsem, ale také jsem královna." Hela se začala bláznivě smát. „Ničemu nerozumím." „Tak to pojďme probrat." „Já ale přišla válčit." „Chceš uchvátit trůn svého bratra? Co z toho?" Černovláska se ušklíbla a udělala k nám několik kroků tak, že jsme stáli více méně v trojúhelníku každý metr od sebe. „No přeci moc." Polknul jsem knedlík v krku a chtěl pokračovat v jednání, ale Thor mě předběhnul. „Omlouvám se sestro, ale nemohu ti přenechat vládu. Královnou být také nemůžeš, jelikož stále žije naše matka a na její místo nastoupí Loki, jako můj životní doprovod, ale zde na Asgardu a v rodině jsi vítaná. Pokud tedy nechceš zabíjet a ničit. Snažme se být rodinou." Zíral jsem střídavě na něj a na ni. Kde na tohle sakra přišel? „Říkáte, že náš rod bude vládnout Asgardu, ale na trůně budete vy dva. Matka je naživu a já nesmím zabíjet. Chcete se spřátelit a urovnat rodinné vztahy, jak tak koukám. Proč?" „Nechceme válčit a vizi, jež měl můj bratr, bychom rádi předešli. Nikdo netouží po zničení našeho světa." Změřila si nás pohledem. „Jak mi můžete věřit?" „Nemůžeme. Pokud nás podvedeš, budeme muset přkročit k násilí, tak jako tak." Uchechtla se a otočila se na patě. Mlčela, nebo si něco mumlala sama pro sebe. Nakonec se usmála a podala nám ruku. „Platí, ale pod podmínkou, že vláda bude třetinová. Chci mít třetinu hlasu při rozhodování, pokud jde o vládu. A chci zpět svůj pokoj a svého vlka." „Platí." „Platí." Podali jsme si navzájem ruce a celkem ostražitě jsme Helu provedli po paláci. Zjistili jsme, že její komnaty jsou jen pár dveří od těch našich a byly zapečetěny silným kouzlem, jež Thor zrušil. Musel jsem se držet, když jsem uviděl černý pokoj se zeleno, zlato, růžovými doplňky a velkou růžovou postelí s nebesy. Hela stála zaraženě ve dveřích, ani se nepohnula. „Už jsem ani nedoufala, že jej ještě uvidím." Skoro to až zašeptala a vešla do pokoje. Sedla si na postel a začala se smát. Tentokrát ale ne jako blázen ani psychopat, spíš jako malé dítě, co dostalo zpět svou hračku. „Tohle bude zajímavé, nemyslíš?" „Necháme se překvapit."

Kapitolka se doufám líbila! Už jen deset kapitol a bude konec! Právě dopisuju poslední díl, tak se těšte! Napiště komentík a dejte hvězdičku!

Vaše Tiranis!