Loki

Stál jsem v první řadě a dával pozor na úplně všechno kolem. Neustále se mnou všechno šilo a stres mě zabíjel zevnitř. Kontroloval jsem každý východ a neustále posiloval ochranné pole kolem velké síně. „Potom tě já Odin, vše otec, prohlašuji......králem Asgardským!" Dav propuknul v jásot, Thorovi přátelé si dojetím stírali slzy a všechny zraky se upíraly jen na blonďáka, který nyní převzal zlatou čelenku a královskou kouzelnou hůl. Několika delšími kroky došel ke zlatému stolci a pomalu na něj dosednul. Zadržel jsem dech a nastražil všechny smysly. Nic se nedělo. Žádná černá oblaka, blesky ani jiné podivné věci. Oba jsme si oddechli. Možná to bylo přehnané. Nemuseli jsme se zas tak obávat. „Slyšte! Lide Asgardsý, mluví k vám nový král!" Dav se hlasitě rozjásal, někteří pištěli, někteří dokonce vískali a ječeli, že si až málem vyřvali hlasivky. „Je čas můj nástup řádně oslavit! Nechť se stoly prohnou pod náloží jídla a nápoje jež tečou proudem! Je čas oslavovat!" Hlasitější salvu jsem neslyšel ani, když se Odin kdysi vrátil s lupem z válečné výpravy. Tolik veselí bylo všude kolem, že bylo vážně těžké si pořád hlídat svého teď už vlastně krále. Síň se rychle vyprázdnila, že jsme tam nakonec zůstali jen my dva. „To šlo lépe, než bych čekal." „Až moc snadné, nemyslíš?" Mile jsem se usmál a skousnul si spodní ret. „Zajímalo by vás, co si myslím vaše veličenstvo?" „Moc." Thor si mě za pas přitáhnul k sobě a naklonil se pro polibek. S radostí jsem vyšel jeho sladkým rtům vstříc a nechával se opečovávat růžovými polštářky. Pootevřel jsem ústa a pozval tak svého přítele dovnitř. Jazyky se o sebe ledabyle otíraly a zkoumaly dutinu toho druhého, ač už jsme ji znali stejně zpaměti. Ruce jsem mu položil za krk a držel si jej tak blízko u sebe. Thorovy dlaně sjely z pasu níž, kde mi zmáčknul zadek. Zakňučel jsem do polibku a vjel Thorovi rukou do vlasů, kde jsem ho začal cuchat a tahat.

„Králi! Králi!" Do síně někdo vletěl zrovna ve chvíli, kdy se mi Thor začal pokoušet dostat pod oblečení. Urychleně jsem od něj odskočil a začal si upravovat oblečení a rozcuchané vlasy. „Moc se omlouvám za to.....vyrušení, ale musíte honem se mnou! Váš otec..........on se skácel k zemi!" Oba jsme se rozeběhli za strážným do jídelny. Otce podpírali tři lidé a kolem byl velký kroužek zvědavců a lidí, jež se skutečně strachovali. „Otče!" Thor se rozeběhl ještě rychleji ke skoro bezvládnému tělu. Vzal jej do náruče a odnesl pryč, asi do ložnice. Chvátal jsem za nimi a cestou ještě poslal pro doktory. Když jsem se dostal do komnat, byl už otec sláb na své posteli a Thor mu starostlivě držel ruku. „M-musíš........musíš ji udržet zpět synu. Tvoje-tvoje moc ti v tom pomů-pomůže. Jen..........jen se soustřeď na to, co potřebuješ a-a nech moc proudit. Ta-ta hůl tě navede." Posadil jsem se k nim a chytl otce za druhou ruku. Bylo to strašně zdrcující, vidět takto někoho, komu jste se snažili celý život zavděčit a dokázat, že jste hodni jeho lásky. „L-loki, synu." Usmál jsem se přes zase zcela skleněné oči. „Ona se blíží, čas se krátí. Ch-chci vám jen říct, že máte mou důvěru a požehnání. P-prosím vzkaž matce, že vás všechny miluji." Ztěžka mluvil, zrak upřený přímo na mě s lehkým úsměvem na tváři. „N-ne, to není pravda. Prosím, to bude dobré. Lékaři jsou na cestě, budeš v pořádku." „Miluji vás synové moji. Na toto místo nikdy nezapomeňte- na domov. Chraňte jej." Slzy mi začaly téct po tvářích. Thor byl jako zaražený, díval se jak otec mizí a nebyl schopen se ani pohnout. Oba najednou jsme vstali a chtěli se vydat za mizejícím světlem. Zmizel, rozplynul se ve zlatavý prach a rozptýlil se do vzduchu. Sklonil jsem hlavu a setřel těch pár slz, jež mi stekly po lících. „Je pryč." „Ano." V tu samou chvíli se setmělo a nebezpečně zahřmělo. Oba jsme se na sebe poplašeně podívali. „Žezlo! Trůn! Honem!"

Tak a je tady další kapitola! Doufám, že se líbila a dáte mi za ní třeba hvězdičku! napiště koment a nějak mi zpestřete den!

Vaše Tiranis!